Syn.:Ornithogalum transversale Pallas; gagea gussonei (N. Terrac) N. Terrac; Gageapratensis var. paczoskii (Zapal.) Grossh.; Gagea paczoskii (Zapal.) Grossh.; Gageapomeranica auct. non Ruthe.
Čeleď: Liliaceae Juss. – liliovité
Popis: Vytrvalé byliny, až na pavučinaté okraje lodyžních listů lysé, 7-15 cm vysoké. Cibule 3, nestejně velké, volné, 2 menší cibule bez obalů, třetí největší cibule v blanitém hnědavém obalu. Přízemní list 1, úzce čárkovitý, 10-25 cm dlouhý a až 6 mm široký, na rubu zřetelně kýlnatý. Lodyžní listy (listeny) téměř vždy 2, vstřícné, nebo dolní oddálen, na okraji pavučinatě chlupaté, na rubu s více vystouplými podélnými žilkami, na bázi toulcovitě objímající lodyhu. Dolní list (listen) dosahuje vrcholu květenství, příp. květenství jen o málo převyšuje, 4-10x delší než široký. Květenství je 2-5květý zdánlivý okolík nebo lodyha zakončena 1 květem, květní stopky lysé. Okvětní lístky šikmo rozestálé, 9-14 mm dlouhé a 2,2-3,5 mm široké, na vrcholu zaokrouhlené až tupé, lysé, na vnitřní straně žluté nebo žlutozelené. Nitky tyčinek čárkovité. Semeník obvejcovitý až krátce válcovitý, na vrcholu tupě zaoblený. Tobolky obvejcovité až téměř kulovité, 5-7 mm dlouhé. Semena drobná, elipsoidní, na povrchu svraskalá. Kvete v dubnu.
Záměny: Křivatec vstřícnolistý patří do skupiny druhů křivatce lučního (Gagea pratensis agg.), pro které jsou typické 3 navzájem volné cibule (z toho pouze jedna je v obalu) a 1 přízemní list. Oproti křivatci lučnímu (Gagea pratensis s.str.) se křivatec vstřícnolistý (Gageatransversalis) vyznačuje pouze 2 lodyžními listy (listeny), které sotva dosahují vrcholu květenství a jsou širší (4–10x delší než široké). Dále menšími okvětními lístky (9–14 mm).
Ekologie: Roste v nezapojených porostech suchých trávníků, na okrajích křovin a světlých lesů, vzácně i v akátinách.
Rozšíření v České republice: Roste roztroušeně v teplých oblastech Čech a Moravy (České středohoří, střední Čechy, střední a jižní Morava), izolované lokality má v okolí Mladé Boleslavi a Mnichova Hradiště, ve středním Polabí a na Hané.
Výskyt na území Městské části Prahy 6: Křivatec vstřícnolistý se koncentruje v místech xerotermních výslunných svahů, ať už se jedná o šárecké údolí nebo svahy nad Vltavou. Početně byl nacházen zejména v přírodní rezervaci Divoká Šárka, při hranách Kozákovy skály a Šestákovy skály, ale také na stepi při jižním okraji Dívčího skoku. V přírodní památce Baba sice nebyl nalezen – vzhledem k výskytu druhu v širším okolí a na podobných stanovištích nelze ale jeho výskyt ani vyloučit. Známý je jeho výskyt například na blízkých Sedleckých skalách. Alespoň na Kozákově skále je až hojným druhem, jinde spíše roztroušený až vzácný.
Celkové rozšíření: Ponticko-mediteránní druh rozšířený od jižní Evropy (Španělsko, Francie, Itálie), přes Balkánský poloostrov a Malou Asii až do Krymu.
Poslat emailem
