Lokalita navrženého chráněného území se nachází mezi obcemi Zahořany, Encovany a Sedlec (asi 1 km východně od obce Zahořany, 1 km severozápadně od obce Encovany a asi 2 km jižně od obce Sedlec). Tvoří jej vrch Holého vrchu (kóta 302 m n.m.), včetně výslunných strání na svazích a rozsáhlé doubravy na severovýchodním svahu. Holý vrch je krajinnou dominantou okolí.
Celá oblast se nachází ve starosídelní oblasti, kde člověk zasahoval do vývoje vegetace po sedm tisíciletí. Veškeré plochy zde nějakým způsobem dlouhodobě ovlivňovala činnost člověka – pastevce, spotřebitele dřeva i rolníka. Lesy na přístupných plochách zmizely již dávno jednak kvůli velké potřebě dřeva, a pak také proto, že byly člověkem přeměňovány na pole, sady, vinice a pastviny. To vedlo posléze k úplnému odlesnění krajiny.
Při srovnání současného stavu vegetace s historickými podklady, především s mapovými díly I. až III. vojenského mapování a následně historickými leteckými snímky z 50. let 20. století je zřejmé, že minimálně ještě před 60 lety bylo území (resp. svahy po obfodu chráněného území) nelesnaté, téměř bez křovinatého porostu a také bez nežádoucích výsadeb dřevin. Území sloužilo nejspíše jako extenzivní pastvina, ale mohlo být i vinicí (viz i nalezený keř vinné révy v chráněném území), okolní pozemky byly nejčastěji využívané jako sady. Razantní sukcesní vývoj a výsadba geograficky nepůvodních dřevin je tak záležitostí posledních několika desítek let. Les ve vrcholové části Holého vrchu je patrný i na historických snímcích.
Vrcholovou kótu tvoří hodnotné porosty teplomilných doubrav a dubohabřin. Stromové patro dubohabřin tvoří lípa malolistá (Tilia cordata), habr obecný (Carpinus betulus), dub letní (Quercus robur), dub zimní (Quercus petraea). V keřovém patře mimo zmlazujících dřevin patra stromového roste líska obecná (Corylus avellana), svída krvavá (Cornus sanguinea), zimolez obecný (Lonicera xylosteum), hlohy (Crataegus sp.). V bylinném patře pozdně letního aspektu dominuje bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), jaterník podléška (Hepatica nobilis), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), méně rozšířené jsou kopytník evropský (Asarum europaeum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), roztroušeně i lilie zlatohlavá (Lilium martagon).
Jižní okraj lesa má charakter kamejkové doubravy as. Lathyro versicoloris-Quercetum pubescentis. Ve stromovém patře dominuje dub zimní (Quercus petraea), hojně je zastoupen dub pýřitý (Q. pubescens), dřín jarní (Cornus mas), javor babyka (Acer campestre). Keřové patro je poměrně husté. Mimo dřevin stromového patra jsou v něm výrazně zastoupeny hlohy (Crataegus sp.) a ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare). V bylinném podrostu dominuje kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum).
Mimo zalesněný vrchol jsou plošně nejrozsáhlejším typem nelesní vegetace širokolisté suché trávníky svazu Bromion erecti, které do různé míry zarůstají křovinami. Velmi cenné plochy se nacházejí ve stráni pod vrcholem, na jihozápadně orientovaním svahu. Vyskytuje se zde řada ohrožených a chráněných druhů, z nichž velká část zde má poměrně početné populace – např. černýš hřebenitý (Melampyrum cristatum), pcháč panonský (Cirsium pannonicum), hadí mord španělský (Scorzonera hispanica) nebo černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), vzácně se objevuje bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), lněnka lnolistá (Thesium linophylon) nebo sasanka lesní (Anemone sylvestris).
V suchých trávnících dominuje válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), s výskytem dalších typických druhů suchých trávníků, jako je šalvěj luční (Salvia pratensis), kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), oman vrbolistý (Inula salicina), dobromysl obecná (Origanum vulgare), devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), smldník jelení (Peucedanum cervaria), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), jehlice trnitá (Ononis spinosa) a další.
Maloplošně při kraji lesa a mezi křovinami lze vysledovat společenstva bylinných lemů. Ať už se jedná o suché bylinné lemy svazu Geranion sanguinei – s výskytu kakostu krvavého (Geranium sanguineum) a třemdavy bílé (Dictamnus albus) a také častého výskytu smldníku jeleního (Peucedanum cervaria) nebo mezofilní bylinné lemy svazu Trifolion medii – vyvinuté nejvíce v ochranném pásmu při severní části přírodní rezervace. Zde tvoří monotónní porosty s výraznou dominancí černýše hajního (Melampyrum nemorosum) a také omanu vrbolistého (Inula salicina).
Další typy vegetace mají jen podružný význam, týká se to např. mezofilních ovsíkových luk svazu Arrhenatherion elatioris, vyvvinuté pravděpodobně na bývalých úhorech.
Uzemí se nevyhnuly ani výsadby nepůvodních a stanovištně nevhodných dřevin. V severní části přírodní rezervace to jsou zejména mladé výsadby modřínů (Larix decidua) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Při severovýchodní hranici chráněného území, v ochranném pásmu, to jsou již starší výsadby borovice lesní (Pinus sylvestris).
Lokalita je floristicky velmi pestrá, jenom druhů červeného seznamu zde roste mnoho desítek. Z těch nejvzácnějších to je hořeček nahořklý (Gentianella amarella), záraza hořčíková (Orobanche picridis). dejvorec velkoplodý (Caucalis platycarpos), čičorka pochvatá (Coronilla vaginalis), len žlutý (Linum flavum), modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum), hvězdnice chlumní (Aster amellus), plamének přímý (Clematis recta), hladýš širolistý (Laserpitium latifolium), len tenkolistý (Linum tenuifolium), záraza vyšší (Orobanche elatior), záraza žlutá (Orobanche lutea), jeřáb dunajský (Sorbus danubialis), ožanka hroznatá (Teucrium botrys), a mnoho dalších.
Seznam druhů nalezených v evropsky významné lokalitě (přírodní památce) v roce 2010:
Poslat emailem
