Národní přírodní památka Kotýz patří k méně známým chráněným územím Českého krasu, možná i proto, že není alespoň botanicky tak významná. Určitou roli nepochybně hraje její odlehlost a pro návštěvníky také poněkud nepřívětivé okolí lomu na vápenec. Jihovýchodní část (mezi lomem a budovami vápenky) je navíc už i obtížně přístupná. Dobře známé jsou ale krasové útvary (Aksamitova brána, Jelínkův most) a nezklamou ani krásné výhledy do krajiny.
Chráněné území se nachází v západním výběžku CHKO Český kras, mezi obcemi Tmaň a Koněprusy. Vrcholová nelesnatá plošina Kotýzu se nachází v nadmořské výšce 390 – 430 m n.m. a příkře spadá do údolí Suchomastského potoka jak západním, tak především jižním směrem vysokými skalními stěnami. Jak západní svah, tak části jižního svahu jsou zalesněny borovicí černou (Pinus nigra). Nejníže položené oblasti u Suchomastského potoka se nacházejí v nadmořské výšce 290 m n.m. Na východní straně je lokalita ohraničena lomovou stěnou Velkolomu Čertovy schody.
Geologickým podkladem jsou zpevněné sedimenty – nejčastěji vápenec z období spodního devonu a to v jižní části chráněného území. V úzkém pruhu od vrcholové kóty Kotýzu západním směrem a potom podél Suchomastského potoka to jsou vápence, rohovec, břidlice (biodetritické vápence, mikritické vápence s vložkami břidlic, dolomitické vápence, místy s rohovci) také z období spodního devonu. Severním směrem na ně navazují vápence, břidlice a tufity (biosparitové vápence, mikritické vápence, vápnité břidlice, místy vulkanogenní příměs) z období siluru. V území se nachází celkem jedenáct krasových jevů: mj. Ve vratech (Aksamitova brána), jako největší skalní bránu v Českém krasu, Kozí díry, jeskyně v jihozápadním výběžku Kotýzu, Jelínkův most, Děravá, Tři voli a jeskyně na svazích Čertových schodů III.
Ve vegetaci jsou zastoupeny jak suché trávníky a skalní stanoviště, místy silně zarůstající křovinami, tak lesní porosty – hercynské dubohabřiny a výsadby nepůvodních dřevin. Zřejmě nejcennější jsou druhově bohaté trávníky vyskytující se na skalách, skalních římsách, teráskách, na hranách svahů vegetačně odpovídající sv. Helianthemo cani-Festucion pallentis s kostřavou sivou (Festuca pallens) a devaterníkem šedým (Helianthemum canum). V území jsou rozšířeny jednak v severozápadní části, lemující plošinu Kotýzu a na navazujících skalách, především nad jižně orientovanou skalní stěnou, s menší frekvencí také nad západně orientovaným skalním masívem. V jihovýchodní části to jsou potom výchozy skal nad cementárnou. Strmé skalní stěny jsou na jaře pokryty žlutě kvetoucí tařicí skalní Arduinovou (Aurinia saxatilis subsp. arduinii).
Méně je zastoupena bazifilní vegetace efemér a sukulentů svazu Alysso-Sedion albi, úzkolisté suché trávníky svazu Festucion valesiaceae a širokolisté suché trávníky svazu Bromion erecti. Početnější jsou pěchavové trávníky zastoupené jednak v severozápadní části, častěji při západní stěně a potom na skalním hřbítku, který tvoří předěl mezi západně a jižně orientovaným svahem. V jihovýchodní části to jsou potom rovinatější plochy nad skalními srázy, s roztroušenými keři jalovců. Ve společenstvech výrazně dominuje pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea), společenstvo je více zapojené než jiné typy suchých trávníků. Z diagnostických druhů byly zaznamenány Anthericum ramosum, Helianthemum canum, Saxifraga paniculata, Seseli osseum, Sesleria caerulea a Thlaspi montanum.
V lesních porostech jsou typicky vyvinuty dubohabřiny v severní části chráněného území a potom vyznívající pod západně orientovaným svahem plošiny Kotýzu. Ve stromovém patře převládají duby (Quercus petraea, Quercus robur) nebo habry (Carpinus betulus). Vtroušeně se objevuje také buk (Fagus sylvatica), topol osika (Populus tremula), břízy (Betula pendula) a borovice (Pinus sylvestris). V keřovém patře se objevují hlohy (Crataegus sp.), svídy (Cornus sanguinea), zimolezy (Loniceraxylosteum), babyky (Acer campestre) a také dříny (Cornus mas), běžný je v nárostech jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Pěkně je vyvinuto bylinné patro s četnými hájovými druhy, jako je sasanka hajní (Anemone nemorosa), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), kopytník evropský (Asarum europaeum), jaterník podléška (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), černýš hajní (Melampyrum nemorosum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) nebo prvosenka jarní (Primula veris).
Botaniky překvapí velké množství chráněných druhů a druhů tzv. červeného seznamu, dosahuje počtu 50 taxonů. Z těch nejvzácnějších to je pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla), kriticky ohrožený druh, který byl alespoň v roce 2012 nalezen pouze v 1 exempláři. Početně jsou zastoupeny silně ohrožené druhy: devaterník šedý (Helianthemum canum; průvodní druh skalních společenstev na hranách svahů), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica; pěkné porosty při hranách skal) a žluťucha smrdutá (Thalictrum foetidum; často v iniciálních stádiích po vyřezání křovin).
Ze vzácnějších druhů roste v dubohabřině asi desítka rostlin křivatce nejmenšího (Gagea minima). Zajímavý je i výskyt záraz, determinovány byly záraza hřebíčková (Orobanche caryophyllacea) a záraza zardělá (Orobanche kochii). Pěkné jsou porosty vlajících pérnatých osin pluch kavylu Ivanova (Stipa pennata).
Seznam druhů nalezených v národní přírodní památce v roce 2012:
Poslat emailem
