Tento příspěvek byl přečten1122krát!

Obecné informace o NS
Od začátku listopadu roku 2001 mohou návštěvníci přírodního parku Drahaň-Troja navštívit nově upravenou naučnou stezku v areálu Pražské botanické zahrady.
Trasa cesty je vedena mezi trojským zámkem a městskou čtvrtí Bohnice. V této oblasti je rozmístěno celkem 9 tabulí, které seznamují návštěvníky se zajímavostmi zdejší oblasti, zejména z přírodovědného a historického pohledu. Další dvě tabule jsou umístěny mimo značenou cestu, na dvou vyhlídkách nad přírodní rezervací Podhoří. Trasa (pokud nebudeme zahrnovat i odpočívadla na Podhoří) je dlouhá 3 km. V případě, že budete chtít projít celou stezku jako uzavřený okruh, budete muset počítat ještě s jedním kilometrem navíc (podél zdi trojského zámku a okolo Zoologické zahrady se dostanete opět k prvnímu stanovišti).
Časově byste na celou stezku měli počítat asi s 1,5 hodinou (při cestě okolo Zoologické zahrady maximálně se 2 hodinami). Tabule pod trojskými vinicemi je umístěna v nadmořské výšce 190 m n. m., tabule k chráněnému území Velká skála je umístěna o 100 m výše, v nadmořské výšce 290 m n. m. Celou trasu můžete z velké části projet i na kole, jen v místě mezi zastávkami “Pustá vinice” a “Trojská vinice” prosíme veďte kolo, zabráníte tím zbytečnému působení eroze. Na kole trvá cesta asi 20 minut. Výhledově se počítá s prodloužením naučné stezky až do Podhoří.
Součástí okruhu naučné stezky jsou mimo udržovaného přírodního parku zejména tři zvláště chráněná území: Velká skála, Salabka a Havránka (stezka prochází oběma jejími částmi: prameništěm Haltýř a vřesovištěm na Pusté vinici). První tabuli naleznete asi 20 m od vstupu do botanické zahrady.

1. Pražská botanická zahrada
Historie a současnost BZ
Pražská botanická zahrada vznikla v roce 1968, stálá expozice pro veřejnost byla otevřena až v roce 1992. Úvodní expozice byla o 5 let později rozšířena ještě o Japonskou zahradu, sbírku kosatců a sbírku vzniklou z expedic do Turecka a Středozemí. V blízké budoucnosti se počítá se zpřístupněním dalších expozic v části tzv. zásobní zahrady a s propojením obou dvou částí v jeden celek. Současně s tím se pokračuje v budování nového skleníku. Součástí botanické zahrady nejsou jen intenzivně udržované plochy hlavních expozic, ale i širší areál, který zahrnuje také tři zvláště chráněná území: Podhoří, Salabku a Havránku.
V dolní expozici botanické zahrady se můžete zastavit u jednoho z nejkrásnějších výhledů na obec Troja a současně s tím i na celou Prahu.

Obec Troja
Obec Troja se původně jmenovala Zadní Ovenec (Přední Ovenec je dnešní Bubeneč). První zmínka o obci (tehdy ještě o nerozdělené na Přední a Zadní) pochází z r. 1197. Nejstarším majitelem Předního Ovence byl patrně ve 13. století premonstrátský klášter v Teplé. Za husitských válek se nakrátko stali majiteli pražané. V 16. století vlastnilo obec nejvyšší purkrabství.

2. Pískovna
V místě bývalé pískovny můžete pozorovat sedimentační činnost bývalého řečiště Vltavy. Během starších čtvrtohor byla zvýšena erozní činnost zvýrazněná střídáním studeného a teplého klimatu. Mimo říčních štěrkopískových, pískových a jílovitých náplav vznikaly také větrem naváté hlíny a spraše, ty můžete vidět pod centrálním parkovištěm. Zdejší pískovna je tvořena naplavenými uloženinami Vltavy, jejichž stáří je možno srovnat se štěrkopískovými terasami z období pleistocénu (asi 1 mil. let starými) – relativní výška povrchu pak odpovídá se svými 70-90 metry nad nynější hladinou Vltavy suchdolské terase (80 metrů nad Vltavou). Na tomto místě se písek také těžil.
Od roku 1999 je do území bývalé pískovny soustředěno netradičně pojaté dětské hřiště, jehož autorem je Mgr. A. Lukáš Gavlovský. Je rozděleno na dvě části, přičemž horní část je pojata jako oppidum (kolem dětských atrakcí je postavena nízká palisáda). V dolní části byla vytvořena indiánská chýše a houpačka, součástí je také položený kmen a ohniště.

3. Salabka
Přírodní památka Salabka
Přírodní památka Salabka byla vyhlášena za chráněné území v roce 1982. Tvoří ji svah, který příkře spadá do mělkého uzavřeného údolí. Od paty svahu po vrchol je převýšení 25 m. Uzavřeností údolí je podmíněno i teplejší klima než v jiných částech Trojské kotliny. Údolí je v severovýchodní části ohraničeno usedlostí Pazderka, přiléhající k bohnickému sídlišti, a v jihozápadní části usedlostí Salabka (stejný název má i vinice na protějším svahu).
Geologický podklad tvoří buližníky a fylitické břidlice. Matečná hornina není kryta žádnými kvartérními uloženinami, pouze mělkými vrstvami zvětraliny a půdami rankerového typu. Proto můžeme pozorovat přímý vliv matečné horniny na vegetační pokryv. Na kyselých výchozech buližníků se dobře daří vřesu (Calluna vulgaris), který tu nejčastěji roste s metličkou křivolakou (Avenella flexuosa). Výchozy břidlic indikují nejčastěji společenstva s dominancí válečky prápořité (Brachypodium pinnatum) a hlaváče bledožlutého (Scabiosa ochroleuca) s dalšími doprovodnými druhy, jakými jsou např. kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), ovsíř luční (Helictotrichon pratense) nebo štírovník růžkatý (Lotus corniculatus).
Ze stepních rostlin se zde objevuje máčka ladní (Eryngium campestre), známá jako tzv. stepní běžec. Toto označení souvisí s jejím způsobem rozmnožování: celá rostlina se v době zralosti semen odlomí a za pomoci větru je odnášena na dlouhé vzdálenosti. Není bez zajímavosti, že jde také o léčivou rostlinu používanou především při onemocnění dýchacích cest. Rostlinu ale netrhejte! Nacházíte se v chráněném území, a proto je zde sběr rostlin zakázán!
V rámci údržby chráněných území Pražská botanická zahrada přistoupila od roku 2000 k vypásání území kozami a ovcemi. Tímto návratem k tradičnímu obhospodařování dojde ke zmlazování porostů vřesu, který by jinak zcela odumřel. Podobný účinek má pastva na okolní stepní společenstva. Společně s odstraňováním náletů dřevin jsou podporovány druhy bezlesých společenstev, které zde vznikaly ve středověku a udržely se z období „tradičního“ hospodářství.

Usedlost Pazderka (čp. 63, K Bohnicím 4)
Při pohledu vpravo z vyhlídky si můžete všimnout jednopatrové budovy s malou pavlačí u silnice do Bohnic. Její stáří se datuje od 18. století do I. čtvrtiny 19. století. Je velmi pravděpodobné, že se na této samotě zpracovával len – takovému domku se říkalo pazderna (odtud zřejmě i název usedlosti).

Usedlost Salabka (čp. 57, K Bohnicím 2)
Při pohledu na druhou stranu z vyhlídky uvidíte nejstarší usedlost v Troji – v jádru obsahuje obytné viniční stavení z rudolfinské doby, postavené asi kolem roku 1600. Usedlost se nepochybně jmenuje po majiteli Janu Kašparovi Salabovi, jako majitel zmíněn v roce 1769. Objekt podle indikační skici Stabilního katastru zahrnoval pět staveb – obytné stavení se sklepem, sýpku, stodolu, chlév a prasečník. Vinice nad usedlostí byla znovuzaložena v roce 1955 a obnovena koncem devadesátých let.

4. Les nad dětským hřištěm
Na rozcestí jen několik desítek metrů nad chráněným územím Salabka jsme pro Vás připravili malou hádanku v podobě deseti kusů dřev, z nichž každý je z jiného druhu stromu. Sami si zde vyzkoušíte, jak těžké nebo lehké je jednotlivé stromy od sebe odlišit. Při troše zkušeností můžete určit třešeň, lípu, jasan, habr, buk, borovici, akát, břízu, dub a smrk. Na druhé straně cesty je velká akátová lavice se špalíky.
V 19. století býval akát často vysazován především proto, aby se zabránilo v té době velkému eroznímu odnosu půdy. Akát byl ceněn také jako medonosná dřevina. Tato severoamerická dřevina bohužel vylučuje specifické látky s antimikrobními účinky, které jsou zhoubné pro některé rostliny. Mimo to, jako každá bobovitá rostlina, silně obohacuje půdu o dusík a podporuje tak růst nitrofilní vegetace. Zhoubné vlivy akátu jsou proto nejviditelnější právě v chráněných územích, kde ohrožuje původní druhy.

5. Les nad zásobní zahradou
Les, kterým procházíte od dětského hřiště až k zásobní zahradě botanické zahrady, byl uměle vysazen asi před padesáti lety. Tvoří jej z velké části dub červený (Quercus rubra), lípa malolistá (Tilia cordata), borovice lesní (Pinus sylvestris), dub zimní (Quercus petraea), dub letní (Quercus robur), modřín opadavý (Larix decidua) a další druhy dřevin. Protože les vznikl na místě bývalých polí a nemá propojení na větší lesní celky, má jen chudé bylinné patro.

6. Haltýř
Údolí Haltýře je součástí chráněného území Havránka. Předmětem ochrany je několik pramenů, z nichž nejsilnější byl jímán cisternou a využíván pro potřeby Trojského zámku. Dnes je chráněn dřevěným přístřeškem. Před výstavbou bohnického sídliště byla voda pitná, rozbory v nedávné době však odhalily stopy těžkých kovů.
V mokřadní vegetaci u prameniště dominuje sítina sivá (Juncus inflexus) a vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum). Z dalších druhů je možné zmínit tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) a přesličku bahenní (Equisetum palustre). Ze vzácnějších rostlin je to např. devětsil bílý (Petasites albus), typický pro prameniště především v hornatých krajích. Pro toto území typičtější devětsil lékařský (Petasites hybridus) naleznete hojně v ústí Drahanského údolí a dále podél toku Drahanského potoka.
Pramen Haltýře byl využíván nejprve pro potřeby Trojského zámku, později také pro Zoologickou zahradu.
Na svahu vpravo nad prameništěm dožívá zbytek vřesoviště. Na protilehlém svahu je nepůvodní akát nahrazován zdejšímu prostředí bližším dubem letním (Quercus robur).

7. Velká skála

Přírodní památka Velká skála
Geologicky nejzajímavější zastavení na trase naučné stezky je přírodní památka Velká skála. Velká skála je nejvýše položeným místem naučné stezky (300-340 m). Celé území tvoří výrazný skalní hřeben, zčásti ukrytý mezi stromy, tvořený buližníky (silicity) a na úpatí skály také buližníkovou sutí. Masiv vystupuje z uloženin spraší, sprašových a písčitých hlín, v severovýchodní části překrytých písčitými slínovci.
Za historií a původem celého masivu se musíme vypravit až do starohor (tj. do doby před 600 mil. lety). V té době se začínal z termálních roztoků (vyvěrajících vulkanickou činností) vytvářet na dně starohorního moře základ křemité hmoty, ze kterého jsou buližníky tvořeny. Buližníky vznikaly buď v bezprostřední blízkosti termálního výronu srážením a dehydratací křemité hmoty (buližník je potom světle zbarven) nebo dále od zdroje termálního výronu za menší teploty a za účasti řas, sinic a jiných organismů (tmavě zbarvený buližník). Na dně starohorního moře vznikaly i další nové horniny (např. algonkické břidlice nebo slepence).
Horotvorné pohyby před 550 mil. let zapříčinily ústup starohorního moře, zvrásnění a slabou přeměnu hornin. Souší nezůstala Trojská kotlina příliš dlouho, za 55 mil. let (tj. před 495 mil. let) bylo území zalito prvohorním mořem, ze kterého, mimo dalších buližníkových suků, vyčnívala i Velká skála. V období starších prvohor pokračovalo usazování a vulkanismus. Působením hercynského vrásnění ustoupilo i prvohorní moře (před 360-380 mil. let).
Po dobu dalších 250 mil. let je Velká skála a i další buližníkové suky v Českém masivu ovlivňována erozí. Odnosem usazenin působením větru a vody je Velká skála vypreparována z měkčích hornin.
Poté, někdy před 100 mil. let, je Velká skála vlivem poklesu území severní poloviny Čech a části Moravy zalita druhohorním mořem a současně s tím překryta vrstvou usazenin. Po asi 15 mil. let moře z Čech ustoupilo, dno moře se zdvihá nad hladinu, nedochází ke zvrásnění. Starší horniny jsou opět obnaženy v třetihorách erozní činností vody. Ve čtvrtohorách se zejména vlivem střídání studeného a teplého klimatu dále zvýrazňuje erozní činnost.
Vegetační kryt je velmi chudý a z velké části tvořený nepůvodními společenstvy. Úpatí svahů pokrývá druhotně vysázený modřín (Larix decidua), akát (Robinia pseudoacacia) a borovice černá (Pinus nigra). Původní společenstva nalezneme ve vrcholových částech masivu. Jsou to především porosty s dominantním vřesem (Calluna vulgaris) a s dalšími doprovodnými druhy, jakými jsou např. metlička křivolaká (Avenella flexuosa), psineček výběžkatý (Agrostis coarctata), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), kolenec jarní (Spergula morisonii), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia) nebo kyselka obecná (Acetosella vulgaris). Ve zbytcích je možné nalézt stepní společenstva s dominancí kostřavy walliské (Festuca valesiaca) s dalšími vtroušenými druhy, např. kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), smělek štíhlý (Koeleria macrantha) nebo řebříček štětinolistý (Achillea setacea).

8. Pustá vinice
Území Pusté vinice je součástí chráněného území Havránka. Geologicky je tvořeno břidlicemi a buližníky, místy překryté vátými písky a spraší, což se odpovídajícím způsobem projevuje i ve floristickém složení území.
Až do poloviny 20. století se zde pěstovala vinná réva. Vinice nepřežily nákazu révokaze. Do dnešní doby se na těchto místech vyvinulo vřesoviště, které není posledním sukcesním stadiem. Ukázky neudržovaného vřesoviště si můžete všimnout na pravé straně cesty při scházení svahu.
Na minerálně chudých výchozech buližníku naleznete porosty vřesu obecného (Calluna vulgaris). Mimo dominantního vřesu a metličky křivolaké (Avenella flexuosa) můžete nalézt ještě jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), kyselku obecnou (Acetosella vulgaris) a zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia).
Na výchozech štěrkopískových teras je zajímavý výskyt paličkovce šedavého (Corynephorus canescens), druhu typického pro chudé písčité půdy. Kyjovitě ztlustlá osina na plevě paličkovce dala trávě vědecké jméno (Corynephorus = nosič kyje).
Část chráněného území s hlubší půdou zabírají ještě teplomilné keře, především trnky (Prunus spinosa) a hlohy (Crataegus sp.). Místy se objevují duby (Quercus sp.) a tisy (Taxus baccata).
Mimo vřesoviště a společenstva teplomilných keřů naleznete na Pusté vinici i teplomilná společenstva stepí a skalních stepí s řadou zajímavých druhů. V poslední době je jím, zejména díky řízené redukci náletových keřů, i vzácný křivatec český (Gagea bohemica).
Z vrcholu svahu je krásný výhled na celou Prahu, v popředí s botanickou zahradou a Trojským zámkem, vpravo s usedlostí Havránka.

Usedlost Havránka (zaniklá usedlost čp. 31, vila čp. 134, Pod Havránkou 15)
Dnes již zaniklá usedlost Havránka dostala své jméno podle Martina Havránka, který tento původně poddanský grunt vlastnil kolem roku 1600. V blízkosti usedlosti Havránka byla ke konci 19. století postavena novorenesanční vila se dvěma štíty a bohatou fasádou (datovaná k roku 1892). Od roku 1903 až do své smrti v roce 1908 zde bydlel spisovatel Josef Svatopluk Čech.

9. Trojské vinice
Vinice se v Trojské kotlině zakládaly zejména v době vlády Karla IV. – nejprve pro užitek a od 16. století i pro rekreaci majitelů. Táhly se od Pelc-Tyrolky až do Zadního Ovence. Pohromou pro vinice byly válečné časy, konec vinic dovršila nákaza révokaze.
Dodnes naleznete v Trojské kotlině vinice pouze dvě – jedna je pod kaplí sv. Kláry, druhá na svahu u Salabky. Obě dvě byly znovuobnoveny v padesátých letech. Samotná vinice pod sv. Klárou zde stávala do roku 1925, kdy byla přeměněna na zahradu. Jako zbytek původní kultury si můžete všimnout na mnoha místech valů po dřívějších terasách, místy se objevuje zplanělý keř révy vinné (Vitis vinifera).
Zajímavý osud měla vinice v Bohnickém údolí, v rámci terapie se snažili o její obnovení pacienti Psychiatrické léčebny Bohnice, ani tato vinice se však dodnes nezachovala.   

Zoologická zahrada
Zoologická zahrada má mnohem delší historii než Pražská botanická zahrada. Byla otevřena už v roce 1931 zásluhou nadšeného propagátora myšlenky zoologické zahrady v Praze prof. Jiřího Jandy. První práce na pozemcích započaly v roce 1926. Nová zoo měla tehdy pouhých 8 hektarů a nabízela podívanou na celkem 85 zvířat. Mezi její první chovatelské úspěchy patřilo rozmnožení amerických kondorů a v roce 1941 první odchov mláděte ledního medvěda na světě.
V roce 1959 byla pražská zoo pověřena vedením plemenné knihy koně Przewalského, kterému ve volné přírodě hrozilo vyhynutí. V současné době se pražská zoo dynamicky rozvíjí. Na celkem 64 hektarech dnes chová 2500 zástupců více než 500 živočišných druhů.

Královská obora – Stromovka
Pokud budete pokračovat od posledního zastavení naučné stezky dále rovně, dostanete se až do Královské obory – Stromovky, která byla založena již ve 13. století Přemyslem Otrakarem II. pro královskou honitbu. V minulém století zde byla vysázena řada introdukovaných dřevin a různých zahradních kultivarů, čímž se z Královské obory stalo cenné, sbírkově významné arboretum. Nyní je vedena jako zvláště chráněné území (na úrovni přírodní památky).   

Skupina chráněných stromů u Vltavy
V Troji je jako význačná registrována skupina čtyř stromů jilmu vaz (Ulmus laevis) u autokempu v Trojské ulici. Stáří stromů je 140 let a výška dosahuje 16-20 metrů.

Pokračování naučné stezky

V budoucnosti se uvažuje o prodloužení trasy naučné stezky až do Podhoří. Již dnes můžete navštívit další dvě zastavení u přírodní rezervace Podhoří. První, u příjemného odpočívadla s vyhlídkou nedaleko Základní školy v Dolákově ulici, seznamuje návštěvníky s přírodními hodnotami chráněného území Podhoří.
Pražská botanická zahrada zde pro Vás nechala zhotovit pro klidný odpočinek dva stoly s lavicemi. Výhledu nebrání ani hrazení z přírodního materiálu místo plotu. Na relativně velkém území se na strmých skalách mohlo udržet mnoho vzácných druhů rostlin a živočichů.

Přírodní rezervace Podhoří
Přírodní rezervace Podhoří je nejcennějším chráněným územím v Trojské kotlině. Strmé skalní srázy (se 100 m převýšením) nad údolím Vltavy daly vznik unikátním společenstvům, které chrání řadu rostlin a živočichů. Vrcholové části navazují na sídliště Bohnice. Velká rozmanitost společenstev je dána velkým rozdílem mikroklimatu a mikroreliéfu. Celé území lze rozlišit na dva odlišné celky: na jižní část s mírnějšími úklony svahů (pod výšinným sídlištěm Na Farkách) a na severní část (zvanou Kalvárie) se strmějšími úklony skal a mezi nimi s hlubokými erozními rýhami.
Skalní srázy jsou tvořeny horninami typu algonkických drob a algonkických břidlic, prostoupených narezavělými žílami porfyritu (viditelně patrné zejména v polovině severní části Podhoří).
Vegetační pokryv je z největší části určován kyselými břidlicemi. V místech sprašových návějí (na okrajích svahů) se vyvinula druhově bohatší stepní společenstva s převahou kostřavy walliské (Festuca valesiaca) a trýzelu škardolistého (Erysimum crepidifolium). Z dalších doprovodných druhů je možné zmínit čistec přímý (Stachys recta), chrpu latnatou (Centaurea stoebe), pryšec chvojku (Euphorbia cyparissias) nebo smělek štíhlý (Koeleria macrantha).
Na méně strmých svazích nalezneme již poněkud odlišná společenstva, která jsou již více ovlivňována kyselými břidlicemi. Převažuje tařinka chlumní (Alyssum montanum) a mochna písečná (Potentilla arenaria), z dalších druhů se objevuje rozchodník bílý (Sedum album) a některé druhy kavylů (k. vláskovitý – Stipa capillata, kavyl Ivanův – Stipa pennata).
Na nejstrmějších svazích se vyvinula teplomilná společenstva s převahou kostřavy sivé (Festuca pallens) a tařice skalní (Aurinia saxatilis), která svými drobnými žlutými květy v bohatě rozvětveném složeném květenství zkrášluje zdejší skalní srázy. Z dalších druhů je možné zmínit zvonek jemný (Campanula gentilis), jestřábník bledý (Hieracium schmidtii), lociku vytrvalou (Lactuca perennis), koniklec luční načernalý (Pulsatilla pratensis ssp. nigricans) nebo skalník obecný (Cotoneaster integerrimus).
V zářezech roklí nalezneme společenstva křovin s rostlinami lesostepního charakteru náročnější na vlhkost a hlubší a výživnější půdy. Určitě nepřehlédnete třemdavu bílou (Dictamnus albus), bylinu až půl metru vysokou s lichozpeřenými listy  a nápadnými růžovými květy. Rostlina produkuje velké množství příjemně vonných silic, které způsobují kožní záněty, silice se dají také zapálit. Dříve se její bílé kořeny užívaly v lékařství, proto také označení „bílá“. Často naleznete také kakost krvavý (Geranium sangiuneum), vzácněji žluťuchu menší (Thalictrum minus), řimbabu chocholičnatou (Pyrethrum corymbosum) nebo kokořík lékařský (Polygonatum odoratum).

Výšinné sídliště “Na Farkách”
Druhou zastávku naleznete na lokalitě “Na Farkách”. Archeologické průzkumy zde na přelomu šedesátých a sedmdesátých let odhalily nálezy, jejichž stáří sahá až do mladší doby kamenné, tzn. že dokládá osídlení tohoto místa už v letech 6000 – 4000 př. n. l. Území bylo obýváno i v pozdějších historických obdobích (ještě  5. – 6. st. n. l. v době stěhování národů). I proto zde vznikl, z nápadu několika experimentálních archeologů z Občanského sdružení Experientia, tzv. “Archeopark”, místo, kde se pravidelně konají “Dny pravěkých technologií”.

Usedlost Na Farkách (bývalá usedlost čp. 65, Na Farkách 12)
Nedaleko lokality Na Farkách (tzv. Archeoparku) naleznete usedlost, která zřejmě dala tomuto místo jméno (nachází se asi o 200 m dále, schovaná u cesty blíže Troji). Název Farka zřejmě pochází od slova Farářka, patrně proto, že usedlost byla příslušná k faře. Vlastní objekt usedlosti je ve velmi zanedbaném stavu.

Třešňovka
Dalším zastavením naučné stezky bude třešňovka pod bohnickým sídlištěm v blízkosti přírodní rezervace Podhoří (třešňovky se částečně dotýká plot, za kterým se v současnosti připravují nové výběhy Zoologické zahrady). V třešňovce naleznete celou řadu cenných starých odrůd, péčí botanické zahrady je celý sad postupně obnovován tak, aby si uchoval svoji sbírkovou hodnotu.

Přírodní park Drahaň – Troja
Na území Prahy vzniklo začátkem devadesátých let několik přírodních parků. Byly vyhlášeny nejprve jako oblasti klidu vyhláškou NVP č. 8/1991 Sb., později zákonem č. 114/1992 Sb. jako přírodní parky. Důvodem jejich zřízení byla ochrana celkového krajinného rázu, tj. přírodních, ale i kulturních a historických charakteristik příslušného území. Zákon č. 114/1992 Sb. svým zněním omezuje některé činnosti (především stavební), které by mohly narušit a snížit estetické a přírodní hodnoty takto vymezené oblasti.
Na území Prahy tak vznikly přírodní parky Hostivař-Záběhlice, Košíře-Motol, Modřanská rokle-Cholupice, Radotínské údolí-Chuchelský háj, Šárka-Lysolaje a také přírodní park Drahaň-Troja, na který za Klecany navazuje přírodní park Střední Povltaví.
Přírodní park Drahaň-Troja se rozkládá na pravém břehu Vltavy od Pelc-Tyrolky v Troji až po Drahaňské údolí, na východě a severovýchodě jej bezprostředně ohraničují městské části Dolní Chabry, Čimice a Bohnice. Celé území je cenné jak ekologicky, tak také biologicky, geomorfologicky a z velké části také historicky. Z přírodních hodnot je to řada zvláště chráněných území: Zámky, Čimické údolí, Bohnické údolí, Podhoří, Salabka, Havránka, Velká skála, Trojská a Jabloňka chránící unikátní biotopy vzácných rostlin a živočichů. Pestrost území je také dána jeho velkou členitostí. Zajímavé jsou poutavé výhledy ze skalních srázů do údolí Vltavy a na téměř celou Prahu (převýšení činí asi 200 m). Neméně zajímavá je i geologie této oblasti, po stopách geologické minulosti můžete pátrat nejlépe na Velké skále. Historicky zde nalezneme také řadu zajímavostí. Především Troja, vedená spíše jako vilová čtvrť, byla uchráněna masivnější stavební výstavbě, a tak zde můžeme nalézt řadu dochovaných historických památek, Trojským zámkem počínaje a malebnými usedlostmi konče.

Tento text vznikl v roce 2002 jako základní průvodce po trase naučné stezky a průběžně byl množen pro potřebu botanické zahrady (k dostání na pokladně botanické zahrady). Na jaře r. 2006 došlo k obnově panelů a k několika drobným změnám v jejich rozmístění, přičemž jejich obsahová náplň se nijak výrazně nezměnila (resp. texty pro nově vzniklé panely byly z větší části převzaty právě z tohoto průvodce po naučné stezce).
Nicméně autoři naučné stezky slibují na svých webových stránkách do budoucna obměnu tematické náplně panelů podle ročních období (tedy např. v létě více informací o pastvě zvířat, v zimě o geologii). Aktuální informace je proto vhodné získat přímo u pokladen botanické zahrady.
Vyšlo v časopise Nika v roce 2006.
Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.

Facebook
Facebook Pagelike Widget