OVOCNÝ SAD VAVROUŠKA

Publikováno: 31.12.2014 | Autor: Daniel Hrčka

Tento příspěvek byl přečten2118krát!

Rozsáhlou plochu mezi údolím Havránky a Šutkou (sídlištěm Písečná) V Praze-Troji zaujímá sad Vavrouška. Dotváří zelený pás, který tvoří okrajovou část rekreační oblasti Troje. Cenný je především dožívajícími exempláři třešní (Prunus avium), které hostí četné druhy bezobratlých živočichů – především saproxylických druhů brouků, tedy brouků vázaných na trouchnivějící dřevo. Mozaika mikrostanovišť – střídající se křoviny s loukami (kosenými či nekosenými) doplněné vzrostlými dřevinami – zase vyhovují motýlům, kteří v různých stádiích svého vývoje potřebují různý typ porostu. Podobně na tom jsou ptáci, kteří zde díky mozaikovitosti stanovišť a různě zapojeným křovinám naleznou dostatek potravy. Nijak narušující pro ně není ani plynulý přechod do zahrádek, které jsou často jen extenzivně využívány.

Pouze botanicky území ničím nepřekvapí – podrost sadu je tvořen typickými mezofilními ovsíkovými loukami. Vyskytují se v nich běžné luční druhy, jako je srha říznačka (Dactylis glomerata), lipnice luční (Poa pratensis), bojínek luční (Phleum pratense), čičorka pestrá (Securigera varia), vikev chlupatá (Vicia hirsuta), řebříček obecný (Achillea millefolium agg.), zvonek rozkladitý (Campanula patula), škarda dvouletá (Crepis biennis), mrkev obecná (Daucus carota), hrachor luční (Lathyrus pratensis), pastinák setý (Pastinaca sativa), jetel luční (Trifolium pratense), šťovík kyselý (Rumex acetosa), bolševník obecný (Heracleum sphondylium), kakost luční (Geranium pratense), rožec obecný luční (Cerastium holosteoides subsp. triviale), svízel syřišťový (Galium verum) a další. Výraznou dominantou ale je ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) – je to dáno druhovým ochuzením luk vlivem absence obhospodařování.

Místy je patrná ruderalizace – s převládnutím takových druhů jako je kopřiva doudomá (Urtica dioica), kerblík lesní (Anthrisus sylvestris), kuklík městský (Geum urbanum) či česnáček lékařský (Alliaria petiolata).

Sady zarůstají především růžemi (Rosa sp.), objevují se ale i další druhy křovin – ptačí zoby (Ligustrum vulgare), mahalebky (Prunus mahaleb), trnky (Prunus spinosa), hlohy (Crataegus sp.), řešetláky (Rhamnus cathartica) a další.

Při pohledu na letecký snímek z 50. let 20. století jen zřejmé, že větší část sadu byla tvořena především polními kulturami. Ústřední dominantu okolí tvořila usedlost Vavrouška, ale také pískovna, na jejímž místě později začal vznikat plavecký areál.

Až na leteckém snímku ze 70. let 20. století jsou patrné výsadby ovocných dřevin. Rozlehlý sad tak má stáří 40-60 let (pouze pro úplnost – životnost třešňových výsadeb je počítána maximálně na 60 let, spíše méně).

Přestože autorovy textu nejsou známy záměry vlastníků ani budoucí představy zastupitelstva s využitím ploch (který se následně promítá do územního plánu), je zjevné, že budoucí osud sadu je značně nejistý.

V této poměrně lukrativní části Prahy se dá očekávat silný stavební tlak zejména ze strany sídliště Bohnice – vyrůstající bytová zástavba na Velké skále to jen potvrzuje.

Tyto zarůstající plochy – které pro běžného návštěvníka mohou působit nevyužitě, zanedbaně, plochy, které je potřeba vylepšit, zkultivovat – z území Prahy rychle mizí. Přestože právě takový biotop, je třeba zrovna pro ptáky úplně ideálním útočištěm.

Ohrožení je ale také úplné ponechání svému osudu – dříve nebo později sad zcela pohltí křoviny a sukcese bude směřovat ve prospěch lesa. Takový jednotvárný biotop ztratí atraktivitu jak pro hmyz, tak také pro ptáky. Bez ohledu na předpokládané záměry vlastníků by bylo vhodné sad alespoň občasně udržovat prořezáváním křovin a někde i louky pokosit.