Lesní rezervace Sinharaja znamená „Lví království“. Je to nejznámější deštný prales v zemi a byl identifikován jako důležité místo pro biologickou rozmanitost. Les Sinharaja je známý jako země záhad, plná skrytých zázraků a přírodních krás. Jeho hustá vegetace vytváří jedinečný úkryt pro tajemství přírody a dodává každé návštěvě pocit tajemna. Pokud máte rádi přírodu, tento les vás ohromí. Při západu slunce naplňují vzduch zvuky žab a z vysokých stromů nahoře volají ptáci. Cesty jsou obklopeny vysokými stromy a hustými liánami, kde se daří vzácným motýlům a unikátním rostlinám. S každým krokem najdete krásné scenérie a nedotčený vodní pramen, ideální místo pro každého, kdo má rád kouzlo čisté, nedotčené přírody.
Deštný prales Sinharaja, jeden ze světově proslulých míst přírodního dědictví, se nachází v jihozápadní zóně Srí Lanky. Rozkládá se v regionech Galle, Matara a Rathnapura. Celková výměra lesa je 1118 ha. Roční srážky se pohybují mezi 3000 mm – 6000 mm v důsledku severovýchodních a jihozápadních monzunových dešťů s teplotou v lese mezi 18–27 °C.
Lesní rezervace Sinharaja je jediným zbývajícím primárním tropickým deštným pralesem na Srí Lance a domovem nejvyšší koncentrace endemických druhů rostlin a zvířat, z nichž některé jsou vzácné nebo ohrožené. Důležité je, že les Sinharaja je posledním životaschopným zbytkem tropických nížinných deštných pralesů na Srí Lance. Více než 60 % zdejších stromů jsou endemickými dřevinami Srí Lanky a v jiných oblastech země jsou velmi vzácné (Kumara, 2016).
Různorodost flóry – uvnitř světa zeleně
Sinharaja je nejméně narušený a nejrozsáhlejší úsek nížinného deštného pralesa na Srí Lance přísně chráněný srílanskými zákony. Vegetace Sinharaja může být popsána buď jako tropický nížinný deštný prales nebo tropický vlhký stálezelený les. Průměrná výška stromů se pohybuje mezi 35 m – 40 m. Někteří jedinci dosahují až 50 m. Na Srí Lance je asi 217 endemických stromů a asi 140 z nich se nachází v lesní rezervaci Sinharaja.
Ve stínu lesních dřevin ve vyšších patrech lesa je možné najít endemické rostliny patřící do čeledí Dipterocarpaceae (konkrétně Dipterocarpus zeylanicus, Doona congestifolia, Doona trapezifolia, Doona macrophylla aDipterocarpus hispidus), Celastraceae (konkrétně Kokoona zeylanica, Bhesa ceylanica), Cornaceae (druh Mastixia tetrandra), Sapotaceae (druh Madhuca fulva) a Myristicaceae (druh Myristica dactyloides).
Některé z endemických stromů ve středních patrech lesa patří do čeledí Rubiaceae (druh Dichilanthe zeylanica), Clusiaceae (druh Calophyllum bracteatum), Sapotaceae (druh Palaquium rubiginosum), Myrtaceae (druh Syzygium neesianum) a Sapindaceae (druh Glenniea unijuga).
Endemické rostliny v nejnižší přízemní vrstvě zahrnují čeledi Euphorbiaceae (konkrétně Agrostistachys coriacea, Aporusa lanceolata a Bridelia mooni), Rubiaceae (druh Nargedia macrocapa) a Olacaceae (druh Strombosa nana).
Rozmanitost plazů
Podle mnoha vědců mají druhy plazů zvláštní ekologické postavení pro udržení rovnováhy přírodních ekosystémů a přímo i nepřímo přispívají k udržitelnosti ekosystémů (Nijman and Shepherd, 2011).
V pralese Sinharaja jsou tisíce malých proudů křišťálově chladné sladké vody, které vytvářejí stanoviště pro různé ryby, ropuchy a kraby, zejména pro endemické druhy. V Sinharaja je zaznamenáno celkem 71 druhů plazů, z nichž 34 je identifikováno jako endemické druhy a 33 druhů bylo prohlášeno za ohrožené druhy Srí Lanky.
Vyskytuje se zde chřestýšovec cejlonský (Trimeresurus trigonocephalus), známý pro svou zářivě zelenou barvu, dobře barevně splývá s hustým lesním podrostem mezi listím, což mu pomáhá zůstat skrytý při lovu malých savců, ptáků a obojživelníků. Ostrolebec indický (Hypnale hypnale) je běžným druhem v pralese Sinharaja. Xenochrophis asperrimus je endemický vodní had, který se často vyskytuje v blízkosti potoků a jiných vodních ploch v lese, loví obojživelníky a malé ryby. Chrysopelea taprobanica patří také mezi endemické druhy. Tento had je pozoruhodný svou schopností pohybovat se mezi stromy. Jeho pozorování jsou vzácná. Rhinophis erangaviraji je dalším endemickým druhem Srí Lanky.
Lyriocephalus scutatus je pozoruhodný zejména svou jedinečnou adaptací na toto prostředí. Tento ještěr je známý pro svůj výrazný hrb na nose. Součástí diverzity lesa Sinharaja jsou endemické druhy Ceratophora aspera a Otocryptis wiegmanni, kterým se daří v chladných, zastíněných oblastech lesa. Ceratophora karu je fascinujícím druhem z čeledi Agamidae a opět endemickým druhem Srí Lanky, představuje jedinečnou součást biologické rozmanitosti ostrova. Ceratophora erdeleni je dalším fascinujícím druhem rodu Ceratophora, blízce příbuzným druhu Ceratophora karu. Oba druhy jsou endemické na Srí Lance.
Agamovití (Agamidae) jsou nejzastoupenější skupinou plazů na ostrově, přičemž nejběžnějším druhem je lepoještěr zelený (Calotes calotes). Pozoruhodný význam má zejména pozorování Calotes liolepis, vzácného stromového druhu, který patří mezi nejvzácnější agamovité druhy, kteří se zde vyskytují.
Šepot obojživelníků
Skokan horský (Amolops monticola) je fascinující obojživelník nalezený v lese Sinharaja. Je známý svým jedinečným pářením, příčemž samci jsou často večer slyšet daleko od míst, kde se rozmnožují. Pseudophilautus simba je endemický druh žáby vyskytující se výhradně v lesní rezervaci Sinharaja na Srí Lance. Ropucha cejlonská (Adenomus kelaartii) je považována za ohrožený druh v červeném seznamu IUCN kvůli modifikaci biotopu v důsledku odlesňování. Duttaphrynus noellerti je endemický druh Srí Lanky. Díky omezenému rozšíření je jedinečný pro ekosystém ostrova.
Ptačí život v Sinharaja
Až 95 % endemických ptáků Srí Lanky je zaznamenáno v Sinharaja. Drozd jihosrílanský (Zoothera imbricata) patří mezi obtížně zjistitelné endemické druhy. Až při podrobnějším sledování bylo zjištěno, že patří mezi běžné druhy. Ani kura dvouostruhého (Galloperdix bicalcarata) není vždy snadné najít, objevuje se vzácně. Mimo to má zcela ojedinělý hlas. Urocissa ornata se objevuje na srílanské poštovní známce, i to dokládá její krásu a důležitost. Drongo černý (Dicrurus macrocercus) je známý svou hbitostí v letu a pozoruhodnými mimickými schopnostmi. Ptáci drongo jsou zběhlí v napodobování volání jiných ptáků a dokonce napodobují určité zvuky ze svého okolí.
Mezi další endemické ptáky, kteří zde byli svědky, patří alexandr smaragdový (Nicopsittacalthrapae), kur srílanský (Gallus lafayettii), loskuták srílanský (Gracula ptilogenys),lorikul srílanský (Loriculus beryllinus), sojkovec šedohlavý (Argya cinereifrons), alexandr smaragdový (Psittacula calthrapae), drozd srílanský (Geokichla spiloptera), timálie hnědohlavá (Pellorneum fuscocapillus), kukačka červenolící (Phaenicophaeus pyrrhocephalus), květozob srílanský (Dicaeum vincens) a mnoho dalších.
Savci lesa Sinharaja
Nejen ptáci mohou být endemičtí v lese Sinharaja. Opice hulman rudolící (Semnopithecus vetulus) je jedním z endemických druhů v této oblasti, který se často vyskytuje na vrcholcích stromů. Veverka bělohrdlá (Funambulus sublineatus) se vyskytuje pouze na Srí Lance a je uvedena jako zranitelná na Červeném seznamu IUCN. Běžný není ani levhart cejlonský (Panthera pardus kotiya). V tomto teritoriu se ale běžně vyskytuje šakal obecný srílanský (Canis aureus naria) a makak bandar (Macaca sinica).
Autor textu: Devindi Budhawaththa, překlad Daniel Hrčka.
Nijman, V. and Shepherd, C.R., 2011. The role of Thailand in the international trade in CITES-listed live reptiles and amphibians. PloS one, 6:7825.
Kumara, H.I.G.C. and Samarawickrama, D.R.N.S., 2019. Diversity of Reptiles in the Eastern and Southern parts of the Sinharaja Rain Forest. Journal of Tropical Forestry and Environment, 9(1).
Poslat emailem
