Uprostřed zdánlivě nezajímavé a zemědělsky intenzivně využívané krajiny mezi městy Kralupy nad Vltavou a Neratovicemi se prudce zvedá několik pahorků upomínající nejvíce na krajinu Českého středohoří. Nejvyšší vrch (kóta 224,1 metrů) probíhá ve směru severojižním a zvedá se přímo nad vesnicí Kopeč. Při jeho jižním úpatí ve směru západovýchodním se k němu téměř kolmo připojuje nižší hřeben složený z celkem pěti skalnatých pahorků, celý hřeben se nazývá Dlouhé hory, Kozí hřbety nebo častěji Dlouhý vrch. Při jeho východním cípu je hlubší terénní depresí oddělen kuželovitý vrch označovaný jako Homolka (kóta 221 m). Jak Dlouhý vrch, tak Homolka byly vyhlášeny jako státní přírodní rezervace už v roce 1946.
Východním směrem na tyto vrchy navazuje návrší tvořené soustavou travnatých a skalnatých hřbítků jen málo vystupujících nad jinak rovinaté okolí, které dosahuje sotva 214 m n. m. Tato část byla vyhlášena nařízením Středočeského kraje č. 2/2006 ze dne 7. 6. 2006, s účinností od 22. 7. 2006 jako přírodní rezervace a přičleněna k již stávajícímu zvláště chráněnému území. Důvodem vyhlášení jsou zachovalá společenstva teplomilných trávníků a skalních výchozů s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin, zejména bohaté populace bělozářky liliovité (Anthericum liliago) a dalších druhů, často s početnějším zastoupením než ve vlastní (tj. dříve vyhlášené) přírodní rezervaci. Mezi tyto druhy patří zejména koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), kozinec dánský (Astragalus danicus) a vzácný křivatec český (Gagea bohemica).
Geologický podklad se formoval ve třetihorách, kdy křídovými sedimenty pronikla čedičová žíla (augitit) a zformovala geomorfologický charakter dnešních pahorků. Sníženiny mezi pahorky jsou tvořeny sopečnými tufy komínové brekcie, které snadno zvětrávají a obohacují půdní horizont o vápník. Není proto překvapující, že se v území vyskytují mimo vyloženě silikofylních druhů také druhy vyhledávají nebo alespoň snášející bazický podklad, jako je např. kozinec rakouský (Astragalus austriacus), hlaváček jarní (Adonis vernalis), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum) a další. MARTINOVSKÝ (1977) se v této souvislosti zmiňuje o tom, že půdní poměry jsou na Kopči příznivé pro fakultativní až mírně obligátní kalcifyty.
Území vešlo v patrnost především jako botanicky hodnotné území, už MARTINOVSKÝ (1977) zmiňuje, že „kopečská návrší jsou svým slibným zjevem zkušeného floristu přímo přitahující“. Nejvíce se proslavilo výskytem vzácné lipnice bádenské (Poa badensis), která zde (a na blízkém Velkoveském vrchu) měla dlouho jedinou známou lokalitu v Čechách. Souvislý areál tohoto druhu končí na jižní Moravě, dále na severozápad byla objevena pouze zde a na několika nalezištích ve středním a západním Německu. První historický nález v Čechách je připisován Josefu Velenovskému, který v roce 1886 uvádí nejistou lokalizaci na „buližníkovém vrchu nad Velkou vsí u Korycan“, mohlo se tedy jednat jak o kopečské stráně, tak i blízký Velkoveský vrch. MARTINOVSKÝ (1977) se domnívá, že uvedenou lokalizací se mohl myslet širší komplex návrší v okolí Korycan (tedy i Kopeč), naopak V. JIRÁSEK (1937a) předpokládá, že by se mohlo jednat o Velkoveský vrch. V roce 1894 v těchto místech botanizoval Karel Tocl, jeho lokalizace „Velký vrch u Korycan: dioritový pahorek nad Kopčí“ se již nade vší pochybnost vztahuje ke Kopči (V. JIRÁSEK /1937a/ uvádí, že K. Tocl sbíral v roce 1894 lipnici bádenskou i na Velkoveském vrchu). V letech 1933-1936 provádí revizi lokalit lipnice bádenské u Kopče V. Jirásek, monograf rodu Poa. V roce 1936 je úspěšný, nachází lipnici bádenskou na Kozích hřbetech a na Homolce a to jak na „svazích k západu, tak na holých sucích a balvanech augititových (více na vlhčí severní a severozápadní straně)“. Výskyt na Velkoveském vrchu se mu zpočátku nedaří ověřit, až v roce 1937 nachází pouze několik trsů na dvou místech východního svahu pod kótou 213 metrů (JIRÁSEK 1937c). V roce 1940 navštívil V. Jirásek Kopeč s kolegy Šourkem a Karlem Dominem (DOMIN 1943), tehdejším profesorem botaniky na Karlově univerzitě. I ten se (stejně jako dříve V. Jirásek) zasazuje o brzké vyhlášení „jako vzácná přírodní památka úplnou rezervací“. O sílícím zájmu o kopečské stráně se můžeme dočíst i ve zprávě tehdejšího starosty: „Krajina jest hornatá s vyhaslou sopkou, ale zápis o tom není žádný. Na jednom vrchu roste nějaká květina vzácná, jelikož nějaký p. asistent Václav Jirásek z Prahy chtěl koupiti kus toho vrchu od naší obce kvuli té květině…“. Botanická obec se dočkala v roce 1946, kdy došlo k vyhlášení za „botanickou rezervaci – step s lipnicí bádenskou“ tzv. Úředním listem Ministerstva školství a osvěty. Výskyt lipnice bádenské byl udáván také př inventarizačním průzkumu v roce 1997 (ČAPKOVÁ 1997) a to překvapivě ve vrcholových partiích v celé délce jak Dlouhého vrchu, tak Homolky. Ověřena byla ještě v roce 2008 při floristickém kurzu Severočeské pobočky České botanické společnosti, i když pouze v několika málo exemplářích.
Další ochranářsky významné druhy rostlin
V xerotermních společenstvech s dominancí kostřavy walliské (svaz Festucion valesiaceae) rostou i další vzácné a ochranářsky významné druhy. V časném jaře ještě mezi uschlou loňskou trávou nelze na jižním svahu Dlouhého vrchu a po obvodu Homolky přehlédnout sytě žluté, až 8 cm velké květy hlaváčku jarního (Adonis vernalis), jehož existenci v minulosti silně podporovala pastva (zvířata se mu pro jeho jedovatost vyhýbala). Přestože jeho populace jsou dnes početné a stabilní, byl nepochybně dříve rozšířen mnohem více. DOMIN (1943) uvádí jeho hlavní výskyt na severním, mezofilnějším boku pahorků Dlouhého vrchu a Homolky, kam byly v 50. letech 20. století nevhodně vysázeny nepůvodní dřeviny. Jako tzv. pontický květenný element se hlaváček jarní (Adonis vernalis) rozšířil na Kopeč z jihoukrajinských a jihoruských stepí.
Podobný areál jako hlaváček jarní (Adonis vernalis) má i kavyl vláskovitý (Stipa capillata), který je v celém nově vyhlášeném chráněném území běžně rozšířený a je průvodním druhem zdejších kontinentálně laděných společenstev s kostřavou walliskou (Festuca valesiaca). Jiné druhy kavylů (při porovnání s Českým středohořím) zde nejsou rozšířeny. Pontickým prvkem je pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus), poprvé na Kopči uváděný v 70. letech 20. století (PECINA 1975), velmi vzácně roste v jediné populaci na severním svahu Homolky pod jejím vrcholem. Sotva několik metrů odtud roste ve vrcholové části Homolky v několika exemplářích vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa). Nepochybně byla na Kopči dříve zastoupena mnohem častěji než dnes a opakovaně zde byla v minulém století nacházena (MARTINOVSKÝ 1977, KNÍŽETOVÁ kol. 1987). Při posledním inventarizačním průzkumu nebyla ověřena (ČAPKOVÁ 1997). DOMIN (1943) se o ní zmiňuje ze severního, mezofilního boku pahorků Dlouhého vrchu a Homolky (tedy z míst později nevhodně osázených dřevinami).
Opakovaně byl v minulosti nacházený i dvojštítek hladkoplodý proměnlivý (Biscutella laevigata subsp. varia), druh s těžištěm rozšíření ve střední Evropě a přilehlém okolí. V současnosti snad v souvislosti s celkovou eutrofizací krajiny rychle ustupuje. Na Kopči roste převážně na jižních svazích Dlouhého vrchu a Homolky. Roztroušeně se objevuje kozinec rakouský (Astragalus austriacus) a to jak na Dlouhém vrchu a Homolce, tak ve vrcholových partiích vrchu, který se strmě zvedá nad Kopčí (kóta 224,1 m) a který již nebyl do nového chráněného území zahrnut. Překvapivě není jeho výskyt z příslušného fytogeografického okresu 9. Dolní Povltaví zaznamenán v Květeně ČR 4 (CHRTKOVÁ, KUBÁT in SLAVÍK 1995). Patří mezi obligátní kalcifyty rostoucí mimo jiné právě na čedičích. Na Kopči se vyskytuje i příbuzný druh, kozinec dánský (Astragalus danicus), který zde roste pouze ve 2 vitálních populacích, v xerotermních travnatých porostech v jižním a jihovýchodním cípu nově rozšířené části chráněného území.
Nesrovnatelně vzácnější je divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), která zde podle literárních záznamů nikdy nebyla hojným druhem, např. MARTINOVSKÝ (1977) ji na Kopči vůbec nezaznamenal, zmiňuje se jen o jejím vzácném výskytu v okolí, o 10 let později KNÍŽETOVÁ kol. (1978) konstatují její ústup s tím, že v tehdejší státní přírodní rezervaci byla běžně rozšířena. Při zpracování nového plánu péče (HRČKA 2005) bylo v roce 2005 nalezeno 7 exemplářů na jihovýchodním úpatí Homolky a 8 exemplářů 320 metrů severovýchodně od vrchu Homolka v nově rozšířené části zvláště chráněného území. Nikdy nebyl v tehdejší státní přírodní rezervaci Kopeč nalezen koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), pouze ve 30. letech 20. století jej V. JIRÁSEK (1937b) nalezl na Velkoveském vrchu. MARTINOVSKÝ (1977) se zmiňuje o jeho kdysi místy velmi hojném výskytu v okolí. Až při inventarizačním průzkumu v roce 1997 (ČAPKOVÁ 1997) byl nalezen 1 exemplář ve střední části Dlouhého vrchu, který zde doposud roste. Jeho jednotlivé výskyty jsou v současnosti evidovány také ve střední části skalek rozšířeného chráněného území (HRČKA 2005).
Východní hranici areálu ve středních Čechách dosahuje bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), která se roztroušeně objevuje i v okolí města Odolena Voda. V centrální části skalnatých hřbítků v nově vyhlašovaném chráněném území má velmi vitální a početnou populaci. Za více než zajímavý lze považovat nález křivatce českého (Gagea bohemica) na několika lokalitách jak ve dříve vyhlášené přírodní rezervaci, tak na dalších třech lokalitách v rozšířené části chráněného území. Pouze v 1 exempláři byl pozorován také pod vrcholem skalky 750 m jihozápadně od vrchu Homolka (mezi Kopčí a Velkoveským vrchem). Na žádné z uvedených lokalit nebyl doposud křivatec český zaznamenán (cf. HROUDA 1989, ČAPKOVÁ 1997).
Pozdější osud Kopče
Nepříliš dobrý osud měla v té době i přírodní rezervace Kopeč. V roce 1956 bylo zvláště chráněné území výrazně poškozeno v rámci výzkumného úkolu „Kultivace máloplodných půd“, řešeného na základě dohody mezi tehdejší Československou akademií zemědělských věd a Státní památkovou správou. Na základě této dohody byla v rezervaci založena plocha k pokusným účelům na dobu 10 let k výsadbě zajímavých odrůd a polodivokých kultivarů různých dřevin a to na 2/3 severní strany západní stráně a 1/3 jižní strany Dlouhého vrchu a na severní straně Homolky. K výsadbě byly použity především cizí dřeviny. Pokus nebyl nikdy ukončen, dřeviny velmi nepříznivě ovlivnily a nadále ovlivňují stav stepní vegetace a to nejenom samotnou likvidací stanovišť (řada vzácných druhů byla zjištěna i na severních svazích; DOMIN 1943), ale i celkovou změnou mikroklimatu v neprospěch xerotermních společenstev na jižních svazích. I přesto se překvapivě MARTINOVSKÝ (1977) zmiňuje o tom, že provedený výzkum přinesl řadu cenných poznatků geobotanických, klimatologických, geologicko-chemických a hydrogeologických. Druhou otázkou je za jakou cenu byla tyto data sebrána, příp. zda jsou v ochraně tohoto zvláště chráněného území využitelná. V roce 1964 požadovalo tehdejší Středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Praze odstranění alespoň části vysazených dřevin, které ale ani přes pozdější urgence nebylo realizováno. V roce 1993 (tedy po 37 letech!) byl proveden razantní zásah do zápoje dřevin na jižní straně Dlouhého vrchu, který byl opakován ještě v roce 1997. Od roku 2000 je plocha jižního svahu Dlouhého vrchu a Homolky každoročně kosena a průběžně odstraňovány výmladky.
LITERATURA
ČAPKOVÁ M. (1997): Inventarizační průzkum přírodní rezervace Kopeč. Ms. [depon. in: Krajský úřad Středočeského kraje, Praha, 11 p.]. – DOMIN K. (1943): Lipnice bádenská (Poa badensis) u Kopče v Polabí. Věda Přír., 22: 83-85, Praha. – HRČKA D. (2005): Plán péče o přírodní rezervaci Kopeč na období 2006-2015 a návrh na rozšíření. Ms. [depon. in: Krajský úřad Středočeského kraje, Praha, 28 p.]. – HROUDA L. (1989): Křivatec český pravý – Gagea bohemica (Zauschn.) J. A. et J. H. Schult. subsp. bohemica. Stud. ČSAV, 10: 125-150, Praha. – JIRÁSEK V. (1937a): Jediné stanoviště lipnice bádenské u Kopče ve středních Čechách. Krása naš. Domova, 29: 6-8, Praha. – JIRÁSEK V. (1937b): Naleziště Pulsatilla nigricans Strk na Velkoveském vrchu. Věda Přír., 18: 181, Praha. – JIRÁSEK V. (1937c): Lipnice bádenská roste dosud na Velkoveském vrchu. Věda Přír., 18: 181, Praha. – KNÍŽETOVÁ L., PECINA P. PIVNIČKOVÁ M. (1987): Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech 1982-85. Bohem. Centr., 16: 7-262, Praha. – MARTINOVSKÝ J. O. (1977): Státní přírodní rezervace Kopeč a její význam v rámci vývoje xerothermní vegetace české pánve. Bohem. Centr., 6: 197-221, Praha. – PECINA P. (1975): K faunistickému průzkumu státní přírodní rezervace Kopeč. Bohem. Centr., 4: 145-150., Praha. – SLAVÍK B. [ed.] (1995): Květena České republiky 4. Academia, Praha, 529 p.
Poslat emailem
