Navržený významný krajinný prvek se nachází v severní části Prahy, v Trojské kotlině, na území spravovaném Botanickou zahradou hl. m. Prahy. Tvoří jej výslunné svahy mezi centrální částí botanické zahrady, tzv. úvodní expozicí a expozicí mrazuvzdorných kaktusů (pod bohnickým sídlištěm). Větší a cennější částí je výslunný svah přímo navazující na úvodní expozici, zajímavá je ale také stepní ploška pod zásobní zahradou („Na Libuli“). Tyto plochy nebyly nikdy expozičně využívány až na některé výsadby cizokrajných dřevin.
Nejzajímavější jsou plochy bývalých štěrkopískových teras Vltavy – ta procházela od usedlosti Sklenářka přes stepi nad botanickou zahradou až po výhřevný svah na Havránce. Na písčitohlinitých půdách s naplavenými štěrkopískovými uloženinami se vyvinula charakteristická společenstva „písčin“, ve kterých se vyskytují jak typicky psamofilní (pískomilné) druhy – jako je paličkovec šedavý (Corynephorus canescens) nebo trávnička obecná (Armeria vulgaris), tak druhy teplomilné. Takový typ vegetace bývá řazen k acidofilním suchým trávníkům sv. Koelerio-Phleion phleoidis, která je alespoň v širším území vzácná.
Fragmenty vegetace suchých vřesovišť nížin a pahorkatin (svaz Euphorbio cyparissiae) dokládá na menších ploškách výskyt vřesu obecného (Calluna vulgaris).
Na tyto typy vegetace plynule navazuje na místech skalních výchozů (kterých ovšem není mnoho) acidofilní vegetace mělkých půd (svaz Hyperico perforati-Scleranthion perennis), konkrétně vegetace skalních výchozů s chmerkem vytrvalým (asociace Polytricho piliferi-Scleranthetum perennis). Z dvouděložných vytrvalých hemikryptofytů se uplatňuje mimo chmerku vytrvalého (Scleranthus perennis), např. jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella) nebo šťovík menší (Rumex acetosella). Určujícím znakem je vysoké zastoupení lišejníků.
V horních částech svahů, v rozvolněných plochách, převládají úzkolisté suché trávníky svazu Festucion valesiaceae, které jsou velmi dobře zachovalé, včetně zachování rozvolněných ploch (které jsou mimo ohrožených, konkurenčně slabých druhů rostlin, významné i pro četné druhy bezobratlých živočichů). Vzhledem k dominanci kostřavy žlábkaté (Festuca rupicola), je možné tyto porosty zařadit mezi úzkolisté suché trávníky s kostřavou žlábkatou a ostřicí nízkou (asociace Festuco-rupicolae-Caricetum humilis). Velmi ojediněle lze vysledovat i fragmenty společenstev středočeských a severočeských skalních stepí s kostřavou walliskou (asociace Erysimo crepidifolii-Festucetum valesiaceae), konkrétně kostřavy walliské (Festuca valesiaca) zde bylo zaznamenáno několik trsů.
Častý je výskyt lipnice úzkolisté (Poa angustifolia), uplatňují se i četné jarní druhy: huseníček rolní (Arabidopsis thaliana), rozrazil časný (Veronica praecox), rozrazil Dilleniův (Veronica dillenii), ostřice časná (Carex praecox), rožec pětimužný (Cerastium semidecandrum), nebo pomněnka chlumní (Myosotis ramosissima). Z dalších typických druhů výslunných xerotermních svahů je možné jmenovat ještě tomkovici vonnou (Anthoxanthum odoratum), chrpu čekánek (Centaurea scabiosa), chrpu latnatou (Centaurea stoebe), hadinec obecný (Echium vulgare), máčku ladní (Eryngium campestre), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), mochnu stříbrnou (Potentilla argentea), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), mateřídoušku panonskou (Thymus pannonicus) nebo rozchodník šestiřadý (Sedum sexangulare). V rozvolněných plochách se vzácně uplatňuje chmerek roční (Scleranthus annuus).
Řada z druhů patří mezi ohrožené podle červeného seznamu: rozrazil časný (Veronica praecox), rozrazil Dilleniův (Veronica dillenii), kostřava walliská (Festuca valesiaca) a rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum).
V lučních porostech převažují mezofilní ovsíkové louky svazu Arrhenatherion elatioris (především v níže položených – jižních – částech). Dolní část (na hranici s plochou 6) je poznamenána bývalými navážkami. V nižších partiích byly v typicky mezofilních ovsíkových loukách mj. zaznamenány tyto druhy: dominantní ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), dále řebříček (Achillea millefolium agg.), lipnice luční (Poa pratensis), rožec obecný luční (Cerastium holosteoides subsp. triviale), svízel (Galium mollugo agg.), rozrazil z okruhu rozrazilu rezekvítku (Veronica chamaedrys agg.), čičorka pestrá (Securigera varia), vikve (Vicia angustifolia, Vicia hirsuta), bedrník větší (Pimpinella major) a jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), z plevelových druhů kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), svlačec rolní (Convolvulus arvensis) a pampeliška (Taraxacum sect. Ruderalia), zejména při krajích ploch roste ostružiník (Rubus fruticosus agg.)
Celkem bylo nalezeno 14 druhů řazených do červeného seznamu, konkrétně se jedná o jeřáb dubový (Sorbus quernea; C1) v kategorii druhů kriticky ohrožených – jedná se o jižní cíp jeho rozšíření na území botanické zahrady (tento endemit severní části Prahy roste potom pouze na dalších dvou lokalitách).
Dále byl nalezen rožec pětimužný (Cerastium semidecandrum), hlaváč šedavý (Scabiosa canescens, nalezený při předchozích průzkumech), silenka ušnice (Silene otites) a rozrazil časný (Veronica praecox) v kategorii druhů ohrožených, trávnička obecná (Armeria vulgaris), skalník celokrajný, ostřice nízká (Carex humilis), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), pýr prostřední (Elytrigia intermedia), kostřava walliská (Festuca valesiaca), mochna písečná (Potentilla arenaria), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), mateřídouška panonská (Thymus pannonicus) a rozrazil Dilleniův (Veronica dillenii) v kategorii druhů vyžadujících další pozornost.
Aktuálním entomologickým průzkumem byl v této části potvrzen téměř ohrožený druhu květomila – Omophlus pubescens. Z fytofágních brouků zde byly dřívějšími průzkumy nalezeny dva reliktní druhy: v dolní části svahu blíže úvozové cesty Chaetocnema compressa (xerotermní oligofág vázaný na rod Carex, pouze několik lokalit v Praze), na stepní plošce „Na Libuli“ (část pod expozicí mrazuvzdorných kaktusů) byl nalezen další reliktní druh – Longitarsus echii (xerotermní oligofág vázaný na Echium vulgare a Anchusa officinalis, v Praze pouze 5 lokalit).
Významu území by měla být uzpůsobena i správa území botanickou zahradou, která v zásadě pro provoz této instituce nebude nijak zatěžující, ale pro přírodní hodnoty území velmi prospěšná – ať už se jedná o podporu mozaikovité seče, vyřezávání náletu nebo likvidaci invazních druhů. Na skalnatých výchozech jsou společenstva v současné době dostatečně stabilní. Výsadba cizokrajných druhů dřevin sice není pro zdejší flóru a faunu nijak užitečná, ale při zachování současného stavu ani nijak nebezpečná (roztroušené dřeviny a skupinky dřevin zvyšují diverzitu stanoviště). Nutno ovšem dbát, aby nedošlo k souvislejšímu zástinu, což by pro území mělo likvidační následky, stejně jako nejrůznější stavební úpravy (amfiteátry, restaurace, výstavba komunikací…). Zejména na nejcennějších plochách blíže úvozové cesty směřující ke skleníku Fata Morgana by v žádném případě neměly být realizovány jakékoliv vysazovací experimenty, navážení zemin jakéhokoliv druhu a samozřejmě i stavební činnost a terénní úpravy včetně výstavby cest.
Cenné partie svahu hojně zarůstají křovinami, především růžemi (Rosa sp.), méně trnkami (Prunus spinosa), také nálety břízy (Betula pendula). Šíří se také invazní pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), který je třeba odstraňovat. V okrajových částech se šíří ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) a třtina křovištní (Calamagrostis epigejos).
Seznam druhů nalezených v navrženém významném krajinném prvku Stepi nad botanickou zahradou v roce 2011:
Poslat emailem
