Přírodní památku Střešovické skály tvoří skalní odkryv nad rušnou komunikací Na Petřinách, která spojuje Střešovice s Veleslavínem. Na jihu chráněné území navazuje na zástavbu v ulicích U Páté baterie a U Šesté baterie a při západním okraji na Ústřední vojenskou nemocnici. Celkově se jedná o malý parčík obklopený zástavbou a komunikacemi.
Za chráněné bylo území vyhlášeno už v roce 1968, kdy se předmětem ochrany staly „pískovcové skály s přirozenými jeskyněmi a puklinami, geologicky i krajinářsky významné“. Vyhlášeno bylo v katastru Střešovic a Veleslavína, na rozloze 2,5 ha, v nadmořské výšce 315 až 335 m n. m.
Významný geologický profil začíná sladkovodními, hrubozrnnými, kaolinitickými pískovci. Na nich leží jemnější pískovce s jemným kaolinickým tmelem s jílovitými partiemi peruckých vrstev (cenoman, svrchní křída). Perucké vrstvy mají místy vyšší příměs limonitu. Profil je završen mořskými pískovci korycanských vrstev (cenoman, svrchní křída). V jílovitých partiích korycanských vrstev se vyskytují četné ichnofosilie. Jako půdy se vyvinuly rankery a kambizemě. Vyskytují se zde i sutě antropogenního původu. (Kubíková et al. 2005, Ziegler 1994).
Botanický význam je podružný, alespoň při orientačním průzkumu v srpnu roku 2017 nebyl nalezen žádný významnější původní druh (chráněný, či alespoň řazený v červeném seznamu). Zaznamenán byl sice zákonem chráněný tis obecný (Taxus baccata), ten ale roste jen v suťových lesích a zde byl pouze záměrně vysazen. Podobné je to s ohroženým orlíčkem obecným (Aquilegia vulgaris), ten zde byl zjevně záměrně vysetý ze zahrádky. V minulosti byl uváděný rozrazil ožankový (Veronica teucrium; Karlík et Řezáč 2008), který by zde stále ještě mohl růst.
V lese nad svahem dominuje ve stromovém patře javor klen (Acer pseudoplatanus) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Doplňují je jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), habr obecný (Carpinus betulus), bříza bělokorá (Betula pendula) a javor stříbrný (Acersaccharinum). V keřovém jsou zastoupeny hloh (Crataegus sp.), bez černý (Sambucus nigra), svída krvavá (Cornus sanguinea), tis obecný (Taxus baccata), ptačí zob obecný (Ligustrumvulgare), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), mahalebka obecná (Prunus mahaleb), z vyšších dřevin javory (Acer platanoides, A.pseudoplatanus), ořešák královský (Juglans regia), smrk obecný (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris), z nepůvodních druhů šeřík obecný (Syringa vulgaris), pámelník obecný (Symphoricarpos albus) a javor tatarský (Acer tataricum) a z ovocných dřevin hrušeň obecná (Pyrus communis), třešeň ptačí (Prunus avium) a jabloň domácí (Malus domestica).
V bylinném patře dominují semenáčky dřevin – javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Z dalších druhů to jsou zejména kuklík městský (Geum urbanum), dále vlaštovičník větší (Chelidonium majus), měrnice černá (Ballota nigra), krabilice mámivá (Chaerophyllum temulum), česnáček lékařský (Alliariapetiolata), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) a další na dusík náročné druhy, z popínavých druhů plamének plotní (Clematis vitalba) a břečťan popínavý (Hedera helix)
Botanicky nejzajímavější jsou malé výchozy v horní části skalek. V době návštěvy byl zajímavý spíše celkový charakter těchto výchozů než druhové spektrum, zapsány byly psineček tenký (Agrostis capillaris), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), jestřábník savojský (Hieracium sabaudum) nebo třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum). Je odtud ale uváděný smělek štíhlý (Koeleria macrantha) a ohrožený rozrazil ožankový (Veronicateucrium; Karlík et Řezáč 2008).
Pod svahem se nachází běžná mezofilní louka, spíše ruderálního charakteru. Rostou v ní srha říznačka (Dactylis glomerata), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), mochna plazivá (Potentilla reptans), vratič obecný (Tanacetum vulgare), pelyněk černobýl (Artemisiavulgaris) nebo maliník (Rubus idaeus).
Seznam druhů nalezených v přírodní památce v roce 2017:
Karlík P. & Řezáč M. (2008): Plán péče pro přírodní památku Střešovické skály na období 2010-2022. – Ms., 42 p. [depon. in OOP Magistrátu hl. m. Prahy, Praha]
Kubíková, J., Ložek, V., Špryňar, P. & kol., 2005: Praha. In: Mackovčin P. & Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek XII. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 304 pp.
Ziegler V. (1994): Sedimenty české křídové pánve na území hl. m. Prahy. – Natura
pragensis, 11: 1–86, Praha.
Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.
Fotografováno dne 13.8.2017.
Na projekt finančně přispěla Městská část Praha 6.
Poslat emailem
