Přírodní památka se nachází na zalesněném návrší Ďáblického háje, asi 200 metrů severovýchodně od nejvyššího vrcholu kóty Ládví (359 m n. m.), v nadmořské výšce 344 – 353 m n. m. Vyhlášena byla v roce 1982 na ploše 0,66 hektaru, předmětem ochrany jsou geologické profily v opuštěném buližníkovém lomu se zachovalými usazeninami svrchnokřídového moře vzniklými v příbojové zóně.
Geologický význam převažuje i do současnosti. Vrch Ládví je tvořen odolnými starohorními horninami buližníky (či silicity), které před asi 98 milióny lety tvořily ostrov uprostřed druhohorního moře. Silný příboj vyhloubil několik kapes, kde se usazovaly opracované valouny. Nápadný je zejména valoun měřící 2 metry, jsou zde ale i menší velké několik centimetrů. Výplň mezi valouny tvoří bělošedý jíl s mikroskopickými zkamenělinami – dírkovci.
Drobná těžba zde probíhala už od pravěku pro výrobu kamenných nástrojů. Těžba v menším měřítku pokračovala ve středověku. Větší lomy, které také odhalily geologický profil s valouny, byly založeny ve dvacátých letech 20. století. Těžba pokračovala ještě po druhé světové válce a ustala v padesátých letech 20. století. Vytěžený materiál byl používán pro stavební účely a na výrobu štěrku. Od té doby lom zvolna zarůstá dřevinami. V posledních přibližně dvaceti letech jsou v místech geologických profilů dřeviny cíleně vyřezávány.
Přírodní památku lze rozdělit přibližně na tři části. Spodní část lomu je tvořena mokřadem, který zarůstá vrbami. Spodní části stěn bývalého lomu jsou tvořeny sutěmi s náletovými dřevinami – břízou, jasanem či třešní. A nakonec vlastní příkrá skalní stěna téměř bez vegetace s navazující horní hranou skal, kde převažují výsadby dubů.
V mokřadu rostou rozvolněně vrby, převažuje vrba křehká (Salix fragilis), ale zastoupena je i vrba jíva (Salix caprea), okrajově i další dřeviny, jako habr obecný (Carpinus betulus). V keřovém patře roste jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), javor mléč (Acer platanoides) nebo krušina olšová (Frangula alnus). V mokřadu se stabilně drží voda, místy vytváří mělké tůňky s okřehkem menším (Lemna minor). Častý je např. karbinec evropsky (Lycopus europaeus), sítiny (zejména Juncus effusus), vrbovka chlupatá (Epilobiumhirsutum), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), dále zblochan vzplývavý (Glyceriafluitans), ostružiník (Rubus fruticosus agg.) nebo kopřiva dvoudomá (Urticadioica).
Ve spodní části lomových stěn se sutěmi je z dřevin častá bříta bělokorá (Betula pendula), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), třešeň ptačí (Prunus avium), topol osika (Populus tremula), z keřů bez černý (Sambucus nigra) nebo ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare). V bylinném patře je nejčastější ostružiník (Rubus fruticosus agg.). Doplňují jej lipnice hajní (Poanemoralis), vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium), kakost smrdutý (Geraniumrobertianum) nebo kapradě (Dryopteris filix-mas, D. carthusiana).
Při horních hranách skal roste především dub zimní (Quercus petraea), pokud zde nejsou souvislejší křovinné porosty u asfaltové cesty. Z dřevin byly zapsány ještě habr obecný (Carpinus betulus), modřín opadavý (Larix decidua), borovice lesní (Pinus sylvestris), z nižších křovin hloh (Crataegus sp.), mahalebka (Prunus mahaleb), srstka angrešt (Ribes uva-crispa) či jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). V bylinném patře je významná zejména metlička křivolaká (Avenella flexuosa), dále lipnice hajní (Poa nemoralis), kuklík městský (Geumurbanum), ze suchomilnějších druhů mochna stříbrná (Potentilla argentea) a pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias).
Seznam druhů nalezených v přírodní památce v roce 2018:
Poslat emailem
