Tento příspěvek byl přečten1484krát!

Přírodní rezervace Vršky pod Špičákem se nachází při severním okraji města Odolena Voda. Tvoří ji výrazný vrchol Špičáku, dosahující nadmořské výšky 250 m n.m. a severněji umístěný hřebínek, který se skládá z několika nepoměrně menších vršků.

Přírodní rezervace Vršky pod Špičákem

Předmětem ochrany jsou velkoplošné výskyty cenných suchých trávníků a dále acidofilní vegetace sukulentů a efemérů. Plochy sloužily jako pastviny, v současnosti nejsou využívány a trpí expanzí dřevin. Z významných druhů zde roste kozinec dánský (Astragalus danicus), křivatec český (Gagea bohemica), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a divizna brunátná (Verbascum phoeniceum). 

Okolí města je známé vulkanickou činností, při které vznikla řada kopců, dnes hostící (vlivem bazického podkladu) jak velmi cenná společenstva suchých trávníků, tak také ohrožené druhy stepního hmyzu.

Z geologického pohledu se jedná nejčastěji o vulkanity starohorního stáří – bazalty a andezitobazalty, pouze v blízké přírodní rezervaci Kopeč jsou výlevné horniny třetihorního stáří (vznikaly tedy v době formování Českého středohoří).

Záměr na vyhlášení není žádnou novinkou a to přestože území žije trochu ve stínu nesrovnatelně známější a proslulejší přírodní rezervace Kopeč vzdálené sotva 1 km (snahy o vyhlášení tohoto chráněného území pocházely už z předválečného období).

Přírodní rezervace Vršky pod Špičákem

Při projednávání návrhů na vyhlášení evropsky významných lokalit v České republice byla lokalita označená jako „Kopeč“ velmi horkým kandidátem. Tvořili jí celkem 4 části: dnešní (ale mírně rozšířená) přírodní rezervace Kopeč, vyhlášená přírodní rezervace Vršky pod Špičákem, svahy u lomu Čenkov (v současnosti registrováno jako významný krajinný prvek) a tzv. „Velkoveský vrch“, ve skutečnosti malá návrší mezi Velkoveským vrchem a Kopčí táhnoucí se směrem na Velikou Ves. Dnes je bohužel tato poslední část poznamenaná nevhodnými terénními úpravami a výsadbami nepůvodních dřevin, především modřínu, který ve zdejší stepní oblasti nemá co dělat. Zničena tak byla velká část stepí včetně řady chráněných druhů. Území je dokonce typovou lokalitou druhu Campanula gentilis – právě odtud byl v roce 1968 popsán tento český subendemický druh, který nikde jinde na světě než v Čechách a Bavorsku neroste! Bylo by asi těžko si představit větší ignoranci k ochraně přírody. Naštěstí alespoň některé části s hodnotnými stepními společenstvy jsou zde stále zachovány.

K zařazení mezi evropsky významné lokality nakonec nedošlo. Vzhledem k významu území bylo přistoupeno alespoň k vyhlášení v kategorii maloplošného zvláště chráněného území. Tím, že přírodní Kopeč již byla vyhlášeným územím, v další části byl registrován významný prvek a v poslední části by bylo vyhlášení těžko průchodné (a možná, že velké části už i  zbytečné), byly vyhlášeny právě Vršky pod Špičákem. Tento akt posvětila Rada Středočeského kraje na svém zasedání ze dne 21.12.2011 (usnesením č. 035-47/2011/RK). Plán péče na období let 2012–2021 zpracoval Daniel Hrčka, předseda Salvia o.s. – sdružení pro ochranu přírody. Následující text vychází z popisu exkurze „Za kvetoucími hlaváčky“, kterou dne 29.3.2008 vedl zpracovatel plánu péče.

Přírodní rezervace Vršky pod Špičákem

Vrch Špičák

Vrch Špičák se tyčí do výšky 250 m n.m. Je součástí nízkého hřebene, který pokračuje až k neratovicko-kralupské železnici (odtud pomístní názvy „Velké vršky“, „Na skalách“). V minulosti byl patrně extenzivně obhospodařován jako sad (což je patrné i na historické mapě z druhé poloviny 19. století). Extenzivním hospodařením se zde udržely společenstva suchých trávníků, na výchozech skal také společenstva skalnatých svahů.

Na vrchu Špičák kvetly v době exkurze některé již pozorované druhy, jako mochna písečná (Potentilla arenaria), osívka jarní (Erophila verna), ještě nekvetoucí tučnolisté rozchodníky: rozchodník ostrý (Sedum acre) a rozchodník šestiřadý (S. sexangulare), mochna stříbrná (Potentilla argentea), chrpa latnatá (Centaurea stoebe) a další druhy.Při severním svahu Špičáku se nachází háj s dubem letním (Quercus robur) a dubem zimním (Quercus petraea). Přes zdánlivou podobnost těchto dřevin, je pro list dub letního typický kratší řapík listu (pokud listy nejsou již zcela přisedlé). Součástí lesního porostu byl také dub červený (Quercus rubra) se špičatými laloky listu. Tato severoamerická dřevina je vysazována zejména kvůli rychlému růstu (má vyšší přírůstek oproti domácím dubům), bylinné patro pod těmito dřevinami je ale obvykle téměř bez bylinného patra, podobně jako v akátových porostech a snadno se šíří na okolní plochy (což může být v případě blízkosti cenných stepních ploch poměrně negativní jev). Z nekvetoucích druhů roste na suchých loukách pupava obecná (Carlina vulgaris), silně ostnitá bylina kvetoucí v pozdním létě.)

Při severním úpatí vrchu byly objeveny na spadlé třešni pěkné exempláře krásně červeně zbarvené houby outkovky rumělkové (Pycnoporus cinnabarinus; obsahující barvivo cinnabarin). Tento choroš napadá jen mrtvé dřevo a napomáhá jeho přirozenému rozkladu. Na přechodu mezi vrchem Špičák a navazujícími vršky sa nacházejí ovsíkové louky, do kterých se intenzivně šíří třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). Tento druh se v současné době rychle šíří, zřejmě v souvislosti s ukončením hospodaření, ale také vlivem eutrofizace krajiny (zvýšené množství živin v krajině).

Přírodní rezervace Vršky pod Špičákem

Vršky mezi vrchem Špičák a lesním porostem „Na skalách“

Vršky mezi vrchem Špičák a lesním porostem „Na skalách“ hostí podobně jako blízká přírodní rezervace Kopeč zajímavou květenu. V době návštěvy  jsme zahlédli silně ohrožený křivatec rolní (Gagea villosa), s nápadně odstále chlupatými květními stopkami. Tento druh vzhledem k prováděným agrotechnickým úpravám v krajině znatelně ustupuje, dříve se vyskytoval jako polní plevel, nyní se objevuje spíše na mezích, v trávnících, při okrajích cest a podobně. I na sledované lokalitě se vyskytoval sotva pár metrů od polní kultury. Z dalších vzácných druhů zde již dokvétal křivatec český (Gagea bohemica) a ke květu se připravoval koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), který zde vytváří početnou populaci. Podle listů byla identifikována divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), s řídkým květenstvím tvořeném fialově zbarvenými květy. Z řady území vymizela nebo postupně mizí následkem změn stanovišť  po přerušení drobné pastvy a pod vlivem eutrofizace krajiny.Z dalších druhů výslunných strání byly v nekvetoucím stavu pozorovány rozchodník šestiřadý (Sedum sexangulare), jahodník trávnice (Fragaria viridis), máčka ladní (Eryngium campestre), kavyl vláskovitý (Stipa capillata) nebo pupava obecná (Carlina vulgaris).Z kvetoucích druhů stojí za pozornost výskyt osívky jarní (Erophila verna), pryšce chvojky (Euphorbia cyparissias) nebo ostřice nízké (Carex humilis). Mimo violky srstnaté byly pozorováni také jedinci, kteří by mohli odpovídat kříženci s violkou vonnou (Viola odorata), tzn. Viola × scabra.

Přírodní rezervace Vršky pod Špičákem

FACEBOOK
Facebook Pagelike Widget