Evropsky významnou lokalitu tvoří komplex lužních lesů, vlhkých luk, tůní a dalších biotopů na obou stranách Labe mezi Káraným a Čelákovicemi na západě a Přerovem nad Labem na východě. Jeho součástí jsou přírodní rezervace Hrbáčkovy tůně a přírodní rezervace Lipovka včetně souvisejícího území. Jedná se o staré labské meandry odříznuté při splavnění Labe, které se postupně zazemňují. Rozloha evropsky významné lokality činí 380 ha, z toho rozloha přírodní rezervace Lipovka je 32,8 ha, rozloha přírodní rezervace Hrbáčkovy tůně je 21 ha.
Nelesní stanoviště zahrnují zazemňující se tůně s vegetací stojatých vod, rákosiny, navazující louky mají charakter tužebníkových lad, střídavě vlhkých bezkolencových luk, vzácně i kontinentálních zaplavovaných luk. Na sušších místech je střídají mezofilní ovsíkové louky až vegetace písčin na obnažených vátých píscích. Součástí území je také rozsáhlý lesní komplex zahrnující lužní lesy, mokřadní olšiny, habrové doubravy a bory na štěrkopískových náplavech Labe a Jizery.
Zajímavou částí území, které však není zcela zahrnuto do evropsky významné lokality, tvoří tůň Grado obklopená chatařskou osadou. Jedná se o původně labské rameno vzniklé regulací Labe ve 20. a 30. letech 20. století. Po první světlové válce zde byly slavné říční lázně. Z přírodovědného pohledu je asi nejzajímavější výskyt tomkovice vonné (Hierochloe odorata), která se zde udržuje v početné populaci o mnoha desítkách až menších stovkách jedinců. Roste na malé písčině při břehu tůně. Jako každý druh písčin je závislý na na narušování a rozvolněnosti travního porostu (nepřímo udržovaném procházejícími se a koupajícími se chataři). Určité riziko ale hrozí ve vynášení zbytků ze zahrádek a sukcesi – tedy myšleno zapojování drnu a zarůstání keři. Plocha je občas cíleně udržována.
Na Lipovku přímo navazují mokřadní louky zařaditelné mezi vegetaci vysokých ostřic svazu Magnocaricionelatae. Přestavují cennou část evropsky významné lokality, bohužel zde neprobíhá žádná péče – ideální by bylo kosení v pozdním létě. Ze vzácnějších druhů zde roste kriticky ohrožený hrachor bahenní (Lathyruspratensis), dále rozrazil dlouholistý (Pseudolysimachionmaritimum) a roztroušeně žlutucha lesklá (Thalictrumlucidum). Mezi Lipovkou a břehem Václavky v Hrbáčkových tůních se nachází jednak vegetace písčin, jednak vlhké louky. Písčiny jsou vyvinuty pod stožárem elektrického vedení. Není vyloučeno, že jejich existence byla podmíněna právě stavbou stožáru. Vyvinuty jsou pěkné porosty kostřavových trávníků písčin svaz Plantagini–Festucionovinae, s typickými zástupci, jako je trávnička obecná (Armeriavulgaris), jestřábník chlupáček (Hieraciumpilosella), rozchodník velký (Hylotelephiummaximum), lipnice cibulkatá (Poabulbosa), mochna stříbrná (Potentillaargentea), šťovík menší (Rumexacetosella) a jetel rolní (Trifoliumarvense). Další vývoj bude záviset na rychlosti zarůstání – vzhledem k velkému pohybu osob (a tedy i určitému narušování travního drnu) by ale nemuselo být nijak rychlé.
Mezi železniční tratí a Václavkou je zachován komplex luk, které jsou částečně kosené. Severněji jsou vyvinuty především aluviální psárkové louky svazu Alopecurionpratensis. Jižněji (ve střední části) mozaika kontinentálních zaplavovaných luk svazu Cnidionvenosi, místy značně degradovaných a až přecházejících do ruderální bylinné vegetace. Nejjžnější část tvoří kontinentální zaplavované louky svazu Cnidion venosi, místy nahrazené druhově bohatými mezofilními loukami svazu Arrhenatherionelatioris. V lemech jsou vyvinuty mezifilní a xerofilní křoviny svazu Berberidion. Za zmínku stojí výskyt svízele severního (Galiumboreale), rozrazilu dlouholistého (Pseudolysimachonmaritimum) nebo žluťuchy lesklé (Thalictrumlucidum).
Na levém břehu Labe je součástí návrhu lužní les Netušil a Babinec s rozsáhlými lesními mokřady. Ve stromovém a keřovém patře byly zaznamenány duby (Quercus robur, Q. petraea, Q. rubra), jasany (Fraxinus excelsior, F. pennsylvanica), topoly (Populus nigra, P. canadensis, P. tremula), olše (Alnus glutinosa), jilmy (Ulmus laevis, U. minor), habry (Carpinus betulus), javory (Acer campestre, A. platanoides, A.pseudoplatanus), lísky (Corylus avellana), hlohy (Crataegus sp.), krušina olšová (Frangulaalnus), třešně (Prunusavium), řešetláky (Rhamnuscathartica) a bezy (Sambucusnigra). V bylinném patře roste mj. bršlice kozí noha (Aegopodiumpodagraria), česnáček lékařský (Alliariapetiolata), česnek medvědí (Alliumursinum), děhel lesní (Angelicasylvestris), srha hajní (Dactylispolygama), orsej jarní hlíznatý (Ficariaverna subsp. bulbifera), svízel přítula (Galiumaparine), kakost smrdutý (Geranium robertianum), kuklík městský (Geumurbanum), popenec břečťanolistý (Glechomahederacea), chmel otáčivý (Humuluslupulus), netýkavka malokvětá (Impatiensparviflora), kapustka obecná (Lapsana communis), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), mateřka trojžilná (Moehringia trinervia), pomněnka lesní (Myosotis sylvatica), rákos obecný (Phragmites australis), lipnice hajní (Poa nemoralis), lipnice obecná (Poa trivialis), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), ostružiníky (Rubus idaeus, R. fruticosus agg.) a další.
Při kraji obce Císařská Kuchyně se nachází asi pětihektarová louka, která byla (podobně jako navazující lužní les) součástí rybníka Netušil. Díky vysoké hladině spodní vody a obtížnou přístupnost pro mechanizaci přežila období zemědělské velkovýroby. Je jednou z floristicky nejbohatších mokrých luk vázaných na nivy velkých řek. Vegetačně zahrnuje bezkolencové louky, kontinentální zaplavované louky, kontinentální vysokobylinnou vegetaci, tužebníková lada, porosty vysokých ostřic a eutrofní rákosiny. Je místem výskytu řady vzácných a chráněných druhů, z nichž některé se na území lokality Káraný-Hrbáčkovy tůně vyskytují jen zde. Početnou populaci v řádech stovek, možná i tisícovek jedinců zde má kriticky ohrožený hrachor bahenní (Lathyrus palustris), objevuje se zde kosatec sibiřský (Iris sibirica),prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), česnek hranatý (Allium angulosum), svízel severní (Galium boreale), oman vrbolistý (Inula salicina), početně kostival český (Symphytum bohemicum) a žluťucha lesklá (Thalictrumlucidum).
Při západním okraji lesa Netušil se nachází série několika tůní, které byly předmětem hydrobiologického výzkumu a to zejména od padesátých let 20. století, pod vedením dr. Jaroslava Hrbáčka. Zkoumaly se zde příčinné souvislosti mezi složením a velikostí rybí obsádky a jejím vlivem na rozvoj vodních bezobratlých. Tůně byly v roce 1998 navrženy jako chráněné území pod názvem Olivovy tůně (dr. Ota Oliva se ve výzkumu zabýval ekologií ryb). Realizace vyhlášení se ale neuskutečnila. Alespoň částečně by ale měly být (z přírodovědného pohledu nejcennější) tůně chráněny jako součást evropsky významné lokality Káraný-Hrbáčkovy tůně. Po botanické stránce zde roste ze zajímavějších druhů skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris), sevlák potoční (Siumlatifolium), dále stulík žlutý (Nuphar lutea), lekníny (Nymphaea sp.) a další. Předmětem ochrany tehdy navrženého území měl být zbytek sítě labských ramen a tůní, které jsou charakteristické pro polabskou krajinu a které rychle mizí zavážením nebo změnou na jinou kulturu. Mimo výše uvedených druhů, je v tůních zmiňována také žebratka bahenní (Hottonia palustris).
Seznam druhů nalezených v evropsky významné lokalitě Káraný-Hrbáčkovy tůně v letech 2010-2012:
Poslat emailem
