POVODÍ KORYCANSKÉHO POTOKA

Publikováno: 28.12.2016 | Autor: Daniel Hrčka

Tento příspěvek byl přečten2176krát!

Korycanský potok se v některých ohledech liší jak od Odolenského, tak od potoka Jordán. Má na rozdíl od nich alespoň část toku s relativně přirozeným a nezregulovaným charakterem a je dokládán i v historických mapách – nejedná se tedy v pravém slova smyslu o novodobě vytvořenou odvodňovací strouhu. Korycanský potok je současně zajímavý i tím, že jeho podstatná část protéká i středem města.

Jeho začátek je možné hledat v místě rybníka nacházející se u křižovatky silnic v ulicích Školní a Vodolská a rybníka v uzavřeném areálu jižně od náměstí Vítězslava Hálka. Oba toky jsou po opuštění rybníků zatrubněny a potkávají se pod ulicí Atriová, kde jsou již vyvedeny na povrch.

Zde a po opuštění soukromé zahrady už mají charakter pěkné nivy potoka s pobřežními, nejčastěji vrbovými porosty s vrbou křehkou (Salix fragilis) či vrbou košíkářskou (Salix viminalis). Doplňují je hlohy (Crataegus sp.), růže (Rosa sp.), jasany (Fraxinus excelsior) nebo bezy (Sambucus nigra). V jejich podrostu roste kuklík městský (Geum urbanum), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) nebo kopřivy (Urtica dioica).

V menší míře jsou zastoupeny rákosiny nebo břehové porosty s kosatcem žlutým (Iris pseudacorus). Svoji pozornost upoutají početné porosty devětsilu lékařského (Petasites hybridus) – v brzkém jaře je prozrazují laty úborů s purpurovými květy, ke konci léta potom velké deštníkové listy dosahující výšky až 2 metry.

Široká niva potoka končí bezejmenným rybníkem severně od ulice U rybníka, který je současně největším čenkovským rybníkem. Udržované břehové porosty zarůstají především rákosem (Phagmites australis), vzácněji je možné nalézt vrbovku chlupatou (Epilobium hirsutum), hrachor luční (Lathyrus pratensis), opletku plotní (Calystegia sepium), karbinec evropský (Lycopus europaeus), dvouzubce (Bidens sp.), pcháč rolní (Cirsium arvense) a kopřivy (Urtica dioica). Větší jsou ještě porosty chrastice rákosovité (Phragmites australis).

Vzhledem k intenzivnímu využívání rybníka se na hladině žádná makrofytní vegetace neobjevuje, pouze v břehových porostech se objevuje terestrická (pozemní) forma rdesna obojživelného (Persicaria amphibia), které by jinak mohlo zkrášlovat vodní hladinu klasy růžových kvítků. Ve vyšlapaných březích roste mochna husí (Potentilla anserina), jílek vytrvalý (Lolium perenne), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens).

Než se potok dostane do dalšího rybníka, proteče krátkou podmáčenou nivou s vrbami (Salix alba, S. fragilis), kopřivami (Urtica dioica), chrasticí (Phalaris arundinacea) a nebo vrbovkou chlupatou (Epilobium hirsutum). Na několika desítkách metrech čtverečních zde roste krtičník křídlatý (Scrophularia umbrosa) s výraznými lištami na lodyze. Je řazen mezi ohrožené druhy květeny České republiky. Zajímavé jsou i zatopené mělčiny, kde by se mohlo líbit žábám.

Další z kaskády rybníků je už méně zajímavý. Vysoké břehy jsou prakticky bez litorálního porostu. Objevuje se jen několik břehových druhů, jako orobinec širokolistý (Typha latifolia), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), dvouzubce (Bidens sp.) nebo sítina sivá (Juncus inflexus).

Než potok urazí cestu k poslednímu rybníku na náměstí v Čenkově, proteče ještě sekanou ostřicovou loučkou s ostřicí srstnatou (Carex hirta), vrbinou penízkovou (Lysimachia nummularia), mochnou husí (Potentilla anserina), pryskyřníkem plazivým (Ranunculus repens) a sítinou sivou (Juncus inflexus).

Rybník na náměstí v Čenkově má vybetonované břehy a vodní rostliny proto zastupuje jen několik běžných pobřežních druhů na hrázi při odtoku, jako jsou dvouzubce (Bidens sp.), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum) a kosatec žlutý (Iris pseudacorus).

Zajímavostí je ale jak opětovný výskyt krtičníku křídlatého (Scophularia umbrosa), tak také jednotlivé trsy sporýše lékařského (Verbena officinalis) v sušší loučce při severním břehu rybníka. Sporýš se do Čech dostal už v dávných dobách jako archeofyt (v době začínajícího zemědělství v neolitu). V posledních desetiletích ale v důsledku likvidace vhodných stanovišť ustupuje a je proto řazen mezi ohrožené druhy.

Při průchodu Čenkovem je potok sveden do kanálu nebo protéká soukromými zahradami. S posledním domem se údolí potoka postupně rozšiřuju a i přes zjevné snahy o zahlubování (a tedy odvodňování okolních částí) si porosty zachovávají svůj přirozený charakter. Horní část údolí má charaker suchých luk až úzkolistých suchých trávníků. Mimo běžných lučních druhů, jako je ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) nebo svízel syřišťový (Galium verum) jsou zastoupeny i ty suchomilné, jako hvozdík kartouzek (Dianthus cathusianorum), máčka ladní (Eryngium campestre), jestřábník chlupáček (Hiercium pilosella), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), mochna stříbrná (Potentilla argentea), divizna knotovkovitá (Verbascum lychnitis), krvavec menší (Sanguisorba minor), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca) nebo čičorka pestrá (Securigera varia). Za zmínku stojí tři trsy radyku prutnatého (Chondrilla juncea). Tento ohrožený druh je znám spíše z kaňonu Vltavy, kde vyhledává příkré skalnaté výchozy.

V celém údolí jsou patrné pozůstatky sadů, ať už se jedná o švestky (Prunus domestica), jabloně (Malus domestica), hrušně (Pyrus communis) nebo třešně (Prunus avium).

Dno údolí vyplňují lužní lesy a vlhké louky. V lužních porostech dominují vrba křehká (Salix fragilis) a jasany (Fraxinus excelsior). V keřovém patře rostou bezy (Sambucus nigra), hlohy (Crataegus sp.), svída (Cornus sanguinea). V bylinném patře se objevuje kuklík městský (Geum urbanum), maliníky (Rubus idaeus), ostružiníky (Rubus fruticosus agg.), kopřivy (Urtica dioica), kapustka (Lapsana communis), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), kakost smrdutý (Geranium robertianum).

Na vlhkých loukách rostou běžné druhy, jako kostival lékařský (Symphytum officinalis), kakost luční (Geranium pratense), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), šťovíky (Rumex cf. obtusifolius), lopuchy (Arctium tomentosum), bolševník obecný (Heracleum sphondylium), pcháč rolní (Cirsium arvense), mochna husí (Potentilla anserina), jitrocele (Plantago lanceolata, P. major), jetele (Trifolium repens) a další.

V další části se údolí potoka zužuje a o to více vyniká již neudržovaná niva potoka s devětsilem lékařským (Petasites hybridus). Jeho velké deštníkovité listy se ukazují v plné své kráse a vytvářejí tak naprosto nepropustné porosty. Ty se potom drží toku potoka ještě při opuštění katastru města. Jenom roztroušeně jsou zastoupeny keře – bezy (Sambucus nigra), hlohy (Crataegus sp.), případně růže (Rosa sp.). Z bylin větší pokryvnosti dosahují rákosiny s rákosem obecným (Phragmies australis) a dále nejůznější ruderální druhy: měrnice černá (Ballota nigra), kopřivy (Urtica dioica), svízel přítula (Galium aparine) a pýr plazivý (Elytrigia repens).

Suché louky se objevují ještě nad ohbím potoka, směrem ke kótě Na Kočáku. Na suchých mezích mezi poli se mimo běžnějších suchomilných druhů, jako je hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), máčka ladní (Eryngium campestre), mateřídouška panonská (Thymus pannonicus) nebo mochna písečná (Potentilla arenaria) objevuje v desítkách rostlin i pryskyřník illyrský (Ranunculus illyricus). To je asi největší vzácnost jak Korycanského údolí, tak i širšího okolí. Tento zákonem chráněný silně ohrožený druh má v dolním Povltaví jen dílčí výskyty (nejblíže roste na Kopči a sousedních vrškách Na skálách), často se jedná jen o jednotlivé rostliny. Jako jeden z mála pryskyřníků je nápadně hedvábitě chlupatý, jak na lodyze, tak na listech.