Přírodní památka se nachází na jižně exponované stráni pod plošinou Proseka, s krásnými výhledy jak na Libeň, tak i celou Prahu, pod ulicemi Nad Kundratkou, Na Vyhlídce a U Prosecké školy. Úzký pás zeleně končí u ulice Na Rozhraní. Chráněné území bylo vyhlášeno už v roce 1968 na ploše 2,33 hektaru, v nadmořské výšce 255 – 280 m n. m.
Podle zřizovací vyhlášky jsou předmětem ochrany pískovcové skalní stěny s přirozenými i umělými jeskyněmi a se zbytky teplomilné květeny. Význam území je ale především geologický – tím jsou profily cenomanskými pískovci a nadložními spodnoturonskými jílovci dokumentující vývoj české křídové pánve na pražském území.
Centrální část přírodní památky tvoří luční porosty (v minulosti křovinami zarostlé louky), ze kterých vyčnívají skalní pískovcové bloky. Louky mají převážně charakter mezofilních ovsíkových luk s běžnými lučními druhy, jako je mimo ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherumelatius) svízel bílý (Galium album), pampeliška (Taraxacum sect. Ruderalia), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys agg.), kakost luční (Geranium pratense) nebo jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata).
Z ruderálnějších druhů to je měrnice černá (Ballota nigra), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), vlaštovičník větší (Chelidonium majus), kuklík městský (Geum urbanum) nebo hluchavka bílá (Lamium album).
V okolí skalek a v některých (spíše příkřejších) částech svahů je možné nalézt i některé teplomilné druhy, které ale samostatnou teplomilnou vegetaci tvoří jen vzdáleně a nemají ani výrazné dominanty. Mj. byly zapsány válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), chrpa chlumní (Centaurea stoebe), kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), mochna stříbrná (Potentillaargentea), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), máčka ladní (Eryngiumcampestre), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), rozchodník bílý (Sedum album), tolice srpovitá (Medicago falcata), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), jehlice trnitá (Ononis spinosa), bedrník obecný (Pimpinella saxifraga) nebo prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum).
Ze zajímavějších druhů figurujících v červeném seznamu ohrožených druhů to jsou mochna písečná (Potentilla arenaria) a strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), která roste spíše na suché louce než skalnatých výchozech.
Významnou část území tvoří křoviny, ať už v souvislých plochách nebo solitérně. Tvoří je jak naše původní druhy: především hloh (Crataegus sp.), dále bez černý (Sambucus nigra), svída krvavá (Cornus sanguinea), brslen evropský (Euonymus europaea), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) nebo javory (Acer platanoides, A. pseudoplatanus, A. campestre), tak také ovocné dřeviny: jabloně (Malus domestica) a hrušně (Pyrus communis).
Z nepůvodních druhů lze zmínit šeřík obecný (Syringa vulgaris), pámelník bílý (Symphoricarpos albus), mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) nebo zahradní druhy skalníků (Cotoneaster sp. hort.), z vyloženě invazních druhů to je pajasan žláznatý (Ailanthusaltissima), trnovník akát (Robinia pseudacacia) a kustovnice cizí (Lycium barbarum), dříve často vysazovaná na erozivní svahy a odtud se nekontrolovaně šířící.
Ale i u bylin se setkáme s četnými nepůvodními druhy, třeba s rozchodníkem pochybným (Sedum spurium), pocházejícím z Turecka a Kavkazu a druhem oblíbeným druhem třeba na hřbitovech, odkud se snadno šíří, zlatobýlem kanadským (Solidago canadensis), opletkou čínskou (Fallopia aubertii) nebo turanem ročním (Erigeron annuus s.l.)
Součástí přírodní památky je opuštěný systém podzemních prostor, které vznikly chodbicovou těžbou písku. V bludišti štol byly v 19. století a počátkem 20. století těženy rozpadavé pískovce, používané jako štukatérský písek, písek na mytí nádobí nebo do pískových mýdel. Těžit se tu mělo až do druhé světové války.
Systém chodeb by mohl být atraktivní pro zimování netopýrů, přesto údaje o jejich výskytu jsou poměrně sporadické, a pokud jsou, tak nebyly ověřeny. Z 19. století pochází údaj o výskytu netopýra velkého (Myotis myotis), jedná se o často nacházený druh, který s oblibou zimuje právě v podzemních prostorách. Jeho výskyt by proto byl očekávatelný i dnes. Nejistý údaj je o výskytu vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), který v Praze dlouho nebyl zaznamenán a i v minulosti byl velmi vzácný. Nepotvrzené jsou ještě nálezy netopýra brvitého (Myotis emarginatus), netopýra ušatého (Plecotus auritus) a netopýra dlouhouchého (Plecotus austriacus). I přesto není vyloučeno, že zde řada netopýrů i dnes zimuje, zejména pokud jim nebyly uzavřeny vstupy do podzemí. Ze savců byla nalezena ještě veverka obecná (Sciurus vugaris).
Seznam druhů nalezených v přírodní památce v roce 2018:
Poslat emailem
