VLTAVSKÉ PEŘEJE – návrh přírodní památky

Publikováno: 31.12.2014 | Autor: Daniel Hrčka

Tento příspěvek byl přečten2480krát!

Území se nachází v severní části Prahy, na úseku Vltavy mezi lávkou pro pěší spojující Troju (Trojský zámek) a Císařský ostrov, potažmo Bubeneč až k přívozu spojující Sedlec a Bohnice (resp. Bohnické údolí).

Předmětem ochrany by měl být tok řeky Vltavy se zbytky přirozených břehů, výskyt vranky obecné a početně velké zastoupení zimujících ptáků, navazující břehové porosty poskytují biotop řadě ohroženým druhům živočichů, zejména plazům.

Geologicky je území tvořeno fluviálními a delofluviálními sedimenty: jíly, písčité jíly, písčité štěrky, tzn. čtvrtohorními usazeninami. Nad dnešním tokem Vltavy jsou patrné štěrkopískové terasy Vltavy (v ledových dobách měly řeky a potoky málo vody a na dně jejich údolí se tak usazovaly právě štěrky).

Vlastní chráněné území, tzn. tok řeky Vltavy, je prakticky bez makrofyt. Vegetace v ochranném pásmu (v pobřežní zóně) je druhově poměrně chudá a odpovídá společenstvu říčních rákosin svazu Phalaridion arundinaceae, v případě upravovaných břehů Vltavy (což je častý případ) také ruderální bylinné vegetaci. O flóře břehových částí Vltavy pojednává také článek „Povodí Vltavy v Praze-Troji“.

V břehové zóně byly nalezeny i některé vzácnější druhy hmyzu, i když (jak uvádí Veselý 2002), jejich počet se vlivem regulace břehů značně snížil. Z těch vzácnějších to je štítonoš Cassida murraea murraea, nalezený ještě v roce 1992. Z těch zajímavějších to je ještě šídlatec Bembidion prasinum, naposledy ale pozorovaný v roce 1945, dále nosatčík Oxystoma pomonae, pozorovaný i aktuálně a nosatčík Taeniapion rufulum, známý jenom historicky a to z roku 1973. Ideálním prostředím pro tyto druhy jsou zbytky tůněk nebo porosty topolů a vrb. V roce 2014 byl na březích pozorován z motýlů např. otakárek ovocný (Iphiclides podalirius).

Cílený průzkum ryb ve sledovaném úseku Vltavy nebyl prováděn. Nicméně alespoň pro srovnání lze vycházet z podobných průzkumů, které na řece Vltavě byly zpracovány, byť v jiné části úseku a dále z vysazovaných návnad Českého rybářského svazu. Např. před soutokem Labe s Vltavou, při jižní části přírodní rezervace Úpor, byl prováděn ichtyologický průzkum v souvislosti se záměrem výstavby malé vodní elektrárny (Křížek 2009). Mezi zjištěnými druhy se objevila štika obecná (Esox lucius), jelec tloušť (Squalius cephalus), jelec jesen (Leuciscus idus), cejn velký (Abramis brama), cejnek malý (Blicca bjoerkna), plotice obecná (Rutilus rutilus), kapr obecný (Cyprinus caprio), ouklej obecná (Alburnus alburnus), hrouzek obecný (Gobio gobio), mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula), okoun říční (Perca fluviatilis), vranka obecná (Cottus gobio), úhoř říční (Anguilla anguilla). Dále byly uloveny tyři druhy tohoročků, tj. ryb stáří 0+: jelec tloušť (Squalius cephalus), jelec proudník (Leuciscus leuciscus), ouklej obecná (Alburnus alburnus) a parma obecná (Barbus barbus).

Z přehledu úlovků ze stejného období je zřejmé, že se v lokalitě vyskytovaly i další druhy – pstruh obecný f. potoční (Salmo trutta m. fario), pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss), lipan podhorní (Thymallus thymallus), bolen dravý (Aspius aspius), síh maréna (Coregonus maraena), amur bílý (Ctenopharyngodon idella), tolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix), karas obecný (Carassius carassius). Očekáván byl ještě výskyt dalších běžných druhů – podoustve říční (Vimba vimba), perlína ostrobřichého (Scardinius erythrphthalmus), karase stříbřitého (Carassius gibelio), sumečka amerického (Ameiurus nebulosus), ježdíka obecného (Gymnocephalus cernua) a střevličky východní (Pseudorasbora parva).

Podobný charakter lze očekávat i výše na toku v okolí Troji a Podbaby. Pravděpodobně nejzajímavější nález – výskyt vranky obecné (Cottus gobio) – lze očekávat i ve studovaném území. Tento druh je uváděn také v toku řeky Vltavy mezi Slapy a Dolany (Hanel 2000).

Již mimo koryto toku v břehových porostech byly pozorovány některé druhy obojživelníků a zejména plazů. Z obojživelníků to jsou ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis) a skupina zelených skokanů (Rana esculenta synkl.). Jejich výskyt je však povětšinou vázán do menších tůněk v zoologické zahradě nebo v břehové zóně Vltavy než ve vlastním toku Vltavy, kde je silný predační tlak. Z oblasti Troje a Podhoří je udáván čolek velký (Triturus cristatus; Zavadil 2008). Jeho výskyt však bude pravděpodobně i mimo ochranné pásmo navrženého chráněné území, např. v menších potocích napájejících Vltavu.

Zajímavější je výskyt plazů, z nichž v příbřežní zóně Vltavy byli pozorováni slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka zelená (Lacerta viridis), užovka obojková (Natrix natrix), užovka podplamatá (Natrix tesselata) a užovka hladká (Coronella austriaca). Uvedeným druhům vyhovuje současný charakter břehové zóny se střídajícími se volnými i zarostlými místy pobřežních porostů, křoviny, husté porosty chrastice rákosovité, kamenné sutě, balvany při břehu apod., kde mohou prodělávat nerušený vývoj.

Významný je zejména výskyt užovky podplamaté (Natrix tesselata). Druh využívá území k hibernačnímu účelu. Na jaře se (v posthibernační době) stěhuje do břehové hrany řeky, kde tráví aktivní vegetační období a dochází zde k reprodukci. Koncem srpna a v září se populace postupně vrací zpět na zimoviště.

Jedná se o historickou populaci, druh je pro danou oblast typický a autochtonní. V břehové linii Vltavy od Zámků je pravidelně nacházen, známý je potom zejména na skalnatém svahu zoologické zahrady (resp. v místech přírodní památky Skály v ZOO, také Kerouš 2012) a pod Podhořím.

Velmi frekventovaná cyklostezka pod přírodní památkou nepochybně působí jako obtížná překážka jedinců migrujících mezi Vltavou a skalami nad řekou. Ukázkovým příkladem byly desítky přejetých jedinců na cyklostezce pod zoologickou zahradou při exkurzi pořádané sdružením Salvia o.s. dne 12.5.2012 (viz také práce K. Kerouše 2013).

Vltava v Praze–Tróji je známým ptačím zimovištěm již po desítky let. Každoročně zde zimuje několik tisíc jedinců vodních ptáků. Ptákům v oblasti Troji se věnovala poměrně hodně autorů, mezi jinými Andreska a kol. (2007), Brandl (2009), Bergmann (1995), Malina (2009) nebo Vodička (2003, 2008). Nejnápadnějšími je morčák velký (Mergus merganser), hohol severní (Bucephala clangula), polák velký (Aythya ferina), rackové (racek chechtavý – Larus ridibundus, racek bělohlavý – Larus cachinnans a racek bouřní – Larus canus), méně se objevuje potápka malá (Tachybabtus ruficollis), čírka obecná (Anas crecca), hvízdák euroasijský (Anas penelope), polák malý (Aythya nyroca), ostralka štíhlá (Anas acuta) nebo turpan hnědý (Melanitta fusca). Běžným druhem na topolech na březích Vltavy je kormorán velký (Phalacrocorax carbo; viz také Andreska a kol. 2007). Mimo vodní hladinu byl pozorován ledňáček říční (Alcedo atthis; Vodička 2008, Šťastný & Bejček 2002).

Významným zásahem byla regulace břehových porostů prováděná v Praze po povodni v roce 1890, resp. na konci 19. století a začátkem 20. století. Část břehu prakticky zmizela stavbou silnice mezi Suchdolem a Dejvicemi.

Vlastní chráněné území tvoří koryto řeky Vltavy. Ve svém průběhu je ovlivňováno nejrůznějšími faktory, které souvisí s celým povodím. Proto vymezení zvláštní péče pouze na části úseku bude problematické a zejména – s ohledem na předmět ochrany – neodůvodněné.

Tím je v případě vlastního toku řeky výskyt vzácných zimujících ptáků (jedno z největších zimovišť v Čechách). Vltava v těchto místech nezamrzá ani za velmi krutých zim, což je způsobeno vlivem vltavské kaskády, ze které odchází i v zimě prohřátá voda. Určitý vliv má o blízká čistička. Z toho důvodu lze říct, že se jedná o výrazně antropogenně podmíněné zvláště chráněné území. To je také důvod, proč návrh chráněného území zůstane zřejmě jen na papíře.

Literatura:

Andreska, J., Čech, M. & Rusňák, Š., 2007: Kormorán velký v Čechách a jeho potrava na zimovišti v Praze. – Živa, 5/2007: 228–230, Praha.

Bejček, V., Šťastný K. & Hudec K., 1995: Atlas zimního rozšíření ptáků v České republice 1982–1985. – Nakladatelství a vydavatelství H&H, Praha, 270 p.

Bergmann, P., 2002: Změny v zimování vodních ptáků na Vltavě v Praze v poslední čtvrtině 20. století. – Sylvia, 38: 61–74, Praha.

Brandl, P., 2009: Zimoviště vodních ptáků v pražské Troji. [online]. Praha, 1 p. [cit. 2010-08-14]. Dostupné na www <http://www.rozhlas.cz/priroda/porady/_zprava/545433>.

Hanel, L., 2000: Cottus gobio. Nálezová databáze AOPK ČR [online databáze]. Praha, 1 p. [cit. 2010-08-14]. Dostupné na www <http://portal.nature.cz>.

Kerouš K. (2012): Batrachologicko – herpetologický průzkum, navrhované ZCHÚ v ZOO Praha. – Ms. [depon. in Magistrát hl.m. Prahy, Jungmannova 35, Praha 1].

Kerouš K. (2013) – Obojživelníci a plazi Prahy. 144 p., Praha.

Křížek, J., 2009: Ichtyologický průzkum řeky Vltavy v lokalitě Vrbno-Úpor v roce 2009. – Ms., Sibřina, 13 p.

Malina, J., 2009: Seznam ptačích druhů pozorovaných na vycházce Ornity. In: Anonymus: Úvod do programu o vodním ptactvu. [online]. Praha, 3 p. [cit. 2010-08-14]. Dostupné na <http://www.ornita.cz/terenni-akce/uvod-do-projektu-vodni-ptactvo.aspx>.

Šťastný, K. & Bejček, V., 2002: Mapování hnízdního rozšíření ptáků 2000-2002. Nálezová databáze AOPK ČR [online databáze]. Praha, 1 p. [cit. 2010-08-14]. Dostupné na www <http://portal.nature.cz>.

Veselý, P., 2002: Střevlíkovití brouci Prahy (Coleoptera: Carabidae). s.n., 167 s., Praha.

Vodička, J., 2003: Děti z „VELKÉ“ Trávníčkovy pozorují Vltavu. [online]. Praha, 1 p. [cit. 2010-08-14]. Dostupné na www <http://www. p13.cz/stop/s0304/txt/03.html>.

Vodička, J., 2008: Biologická exkurze do Trojské kotliny. [online]. Praha, 1 p. [cit. 2010-08-14]. Dostupné na www < http://www.zsmladi.cz/view.php?cisloclanku=2008030001>.

Zavadil, V., 2008: Katalog terénních pozorování. Nálezová databáze AOPK ČR [online databáze]. Praha, 1 p. [cit. 2010-08-14]. Dostupné na www <http://portal.nature.cz>.