Přírodní památka Cihelna v Bažantnici se nachází v přírodně poněkkud neutěšeném prostředí. Zpočátku může navozovat dojem nějaké opuštěné a zarůstající výsypky. Nejsme ale někde v Ústeckém kraji, ale v Praze. Území je obklopeno nejrůznějšími dopravními uzly, velmi frekventovaným železničním koridorem, jakýmsi výrobním podnikem a zahrádkářskou kolonií, kterou alespoň zčásti obsadili bezdomovci. Prostě krásné místo k vycházce. Když už se ale konečně dostanete do vlastních hranic přírodní památky (a pominete ten ruch velkoměsta okolo), odvděčí se vám zajímavými nálezy druhohorních rostlin. Zbývá si už jenom domyslet všechny ty dinosaury, kteří v tu dobu běhali okolo.
Chráněné území bylo vyhlášeno v roce 1988 ve svažitém terénu nad Kbelskou ulicí a železniční tratí Praha-Nymburk, v nadmořské výšce 238–276 m n. m. Ze severu je ohraničena Vysočanskou radiálou. Předmětem ochrany podle zřizovacího předpisu je opěrný geologický profil ke stratotypu peruckých a korycanských vrstev a odkryv svrchnokřídových jílovců s bohatou fosilní florou.
Území tak po geologické stránce nápadně připomíná blízkou přírodní památku Chvalský lom. Jenom tam ten poměr pískovců a jílovců byl větší ve prospěch pískovců.
Zde navíc v podloží vycházejí břidlice bohdaleckého souvrství s bohatou faunou, zejména trilobitů a ramenonožců, také loděnkovitých hlavononožců, plžů, mlžů, kuželovitými schránkami hyolitů, dále pak konulárie, příčně kroužkované schránky červů, dvojřadé graptolity a další.
Bělavé a žlutavé kaolinické pískovce s nápadně diagonálním zvrstvením se objevují jen v nejhořejší části svahu schované mezi křovinami. Perucké jílovce obsahují výjimečně dobře zachované zkameněliny rostlin, tvoří však většinou jen blíže neurčitelnou drť, mezi těmi dobře určitelnými převažují nahosemenné rostliny Frenelopsis alata a Nehvizdya obtusa.
Území bylo významně ovlivněno lidskou činností, sloužilo jako těžební lokalita stavebních a cihlářských hlín. Do počátku 19. století zde byla kamenečná huť, ještě předtím se zde dobýval, resp. sbíral sanytr. Od konce 19. století do počátku 60. let 20. století zde existovala cihelna. Botanicky je území nevýznamné. Hlavní část geologického odkryvu je silně zerodovaná s hlubokými erozními rýhami a prakticky bez bylinného porostu.
Po jeho obvodu převažují sukcesní porosty dřevin s převahou břízy bělokoré (Betulapendula). Doplňkově se objevuje dub zimní (Quercuspetraea), dub letní (Quercusrobur), borovice lesní (Pinussylvestris), topol osika (Populustremula), habr obecný (Carpinus betulus), z křovin hlohy (Crataegus sp.) a trnka obecná (Prunusspinosa).
Ostrůvky vegetace připomínající úzkolisté suché trávníky (svaz Festucion valesiaceae) jsou velmi ojedinělé. V hojnějším počtu byla zaznamenána kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), objevuje se chrpa latnatá (Centaurea stoebe), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), mochna stříbrná (Potentilla argentea), mochna písečná (Potentilla arenaria), krvavec menší (Sanguisorba minor), len počistivý (Linumcatharticum), jahodník trávnice (Fragaria viridis), z druhů širokolistých suchých trávníků válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum) a hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca).
Uváděny jsou i zbytky acidofilní vegetace (svaz Corynephorion canescentis), ale průvodní druh paličkovec šedavý (Corynephorus canescens) nebyl zaznamenán, přetrvávají pouze běžnější druhy, jako je šťovík menší (Rumex acetosella).
Pískovcový výchoz nad vyhlídkou je schován mezi křovinami. V bylinném porostu roste například kostřava ovčí (Festuca ovina), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca), turan ostrý (Erigeron acris), bedrník obecný (Pimpinella saxifraga), šalvěj luční (Salvia pratensis), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus) a další druhy.
Ze vzácnějších druhů byl nalezen jeden trsík zeměžluče okolíkaté (Centaurium erythraea). Další trsíky potom rostou nad cestou směrem od vyhlídky k louce v jižní části přírodní památky a minimálně vyšší desítky rostlin byly zjištěny i na vlastní louce.
Louka má spíše ruderální charakter, pravděpodobně proto, že zde v nedávné době proběhla asanace porostů a jedinců trnovníku akátu (Robinia pseudacacia). Dominantními druhy je ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) a vratič obecný (Tanacetum vulgare). Z další druhů je to třtina křovištní (Calamagrostis epiogejos), zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), bělotrn kulatohlavý (Echinops sphaerocephallus) nebo mydlice lékařská (Saponaria officinalis). Také zde byly provedeny čerstvě výsadby ovocných dřevin, pravděpodobně se zde také pase.
Dřívějšími průzkumy některé vzácnější druhy, které mohou v území i nadále přetrvávat, v době návštěvy ale nebyly zaznamenány. Jsou to bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), ostřice nízká (Carex humilis), paličkovec šedavý (Corynephorus canescens), škarda smrdutá mákolistá (Crepis foetida subsp. rhoeadifolia), konopice širolistá (Galeopsis ladanum), mák polní (Papaver argemone), mochna písečná (Potentilla arenaria), hrušeň polnička (Pyruspyraster) a kopřiva žahavka (Urtica urens).
Seznam druhů nalezených v přírodní památce v roce 2018:
Poslat emailem
