Přírodní rezervace se nachází při jihovýchodním okraji Prahy, podél potoka Rokytka, který se zachovává svůj přirozený charakter, což se týká i navazujícího úzkého pásu lesa. Chráněné území je součástí Přírodního parku Rokytka, který byl vymezen podél toku od Nedvězí až po Koloděje. Okolí jak přírodní rezervace, tak i přírodního parku, je silně zemědělsky využívané. Předmětem vyhlášení chráněného území byla ochrana krajinářsky významný celku – údolí Rokytky s přirozeně zalesněnými svahy a údolními loukami. Území se rozkládá na 17,5 hektarech, v nadmořské výšce mezi 319 a 350 m n. m.
Asi nejzajímavější je přírodní rezervace na jaře, kdy zde podél potoka a v navazujících svazích vykvétá řada jarních druhů rostlin, které dokládají i přirozenost lesních porostů. Vegetačně je možné je zařadit mezi ptačincovou olšinu podél potoka (as. Stellario-Alnetum), navazující svahy mezi černýšovou dubohabřinu (as. Melampyro nemorosi-Carpinetum)
Výrazně dominantním druhem je sasanka hajní (Anemone nemorosa), která vytváří souvislé bílé koberce. Častý je i příbuzný druh – žlutě kvetoucí sasanka pryskyřníkovitá (Anemoneranunculoides). Z dalších typicky jarních druhů byly zapsány hluchavka skvrnitá (Lamiummaculatum), orsej jarní hlíznatý (Ficariaverna subsp. bulbifera), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), velmi nenápadná pižmovka mošusová (Adoxamoschatellina) s drobnými zelenožlutými květy, violka lesní (Violareichenbachiana), pitulník žlutý (Galeobdolonluteum) a křivatec žlutý (Gagealutea). Chybět nemohla velmi dekorativní dymnivka dutá (Corydaliscava), která vytvářela také pěkné porosty s bílými nebo fialovými květy. Vzácně byl zjištěn podbílek šupinatý (Lathraea squamaria), nezelená rostlina, která parazituje na kořenech stromů.
V letním aspektu je možné zahlédnout bršlici kozí nohu (Aegopodium podagraria), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), čistec lesní (Stachyssylvatica), kuklík městský (Geum urbanum), čarovník pařížský (Circaea lutetiana), krtičník hlíznatý (Scrophularianodosa) a další.
V keřovém patře je možné nalézt bez černý (Sambucusnigra), ptačí zob obecný (Ligustrumvulgaris), třešeň ptačí (Prunusavium) nebo lísku obecnou (Corylusavellana). Ve stromovém patře se objevuje olše lepkavá (Alnusglutinosa), lípa malolistá (Tiliacordata), dub letní (Quercusrobur), habr obecný (Carpinusbetulus), z nepůvodních druhů modřín opadavý (Larixdecidua) a dub červený (Quercusrubra).
V místech účelového odlesnění pod vedením elektrického napětí se charakter vegetace podél potoka a je možné zde nalézt i druhy tůní a potočních společenstev – ve vodě okřehek menší (Lemna minor), na březích karbinec evropský (Lycopus europaeus), pomněnka bahenní (Myosotis palustris agg.), rozrazil potoční (Veronica beccabunga), řeřišnice hořká (Cardamineamara), sítina rozkladitá (Juncus effusus) nebo vrbovka chlupatá (Epilobiumhirsutum).
Z území jsou zmiňovány i udatnové a měsíčnicové javořiny (as. Arunco Aceretum), typické pro nížinné a suťové lesy středních Čech. Udávaný diagnostický druh těchto porostů – udatna lesní (Aruncus vulgaris) ale nebyl zjištěn.
Jižní svahy údolí bývaly místem výskytu některých suchomilných rostlin na bývalých stepních enklávách, které sloužily jako pastviny. Částečně je pohltila chatová zástavba, částečně jsou součástí lesního porostu. V době návštěvy žádné významnější druhy nebyly zaznamenány, ale uváděna je chrpa porýnská (Centaurea stoebe), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum) nebo pavinec horský (Jasione montana). Dokonce zde byl údajně nalezen i křivatec český (Gagea bohemica) nebo koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica).
Luční porosty dnes představují mozaiku degradovaných porostů mezofilních ovsíkových luk (sv. Arrhenatherion elatioris) a vlhkých pcháčových luk (sv. Calthion palustris). Vyskytují se zde některé typické druhy, ale v důsledku dlouhodobého absence kosení jsou porosty více jednotvárné (převažuje menší množství odolných druhů) a se zastoupením řady ruderálních druhů. Tento stav luk se zavedením mozaikovité seče a občasným přepásáním koňmi zlepšuje, ale řadu vzácných druhů už vymizela. Týká se to např. prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) nebo suchopýru úzkolistého (Eriophorum angustifolium), údajně zde stále přežívá kosatec sibiřský (Iris sibirica).
Na místech směřujících spíše k mezofilním loukám rostou ovsík vyvýšený (Arrhenatherumelatius), srha říznačka (Dactylisglomerata), svízel bílý (Galiumalbum), jitrocel kopinatý (Plantagolanceolata), bolševník obecný (Heracleumsphondylium), řebříček obecný (Achilleamillefolium) nebo třezalka tečkovaná (Hypericumperforatum). Zastoupeny jsou i četné ruderální druhy, jako pcháč rolní (Cirsiumarvense), vratič obecný (Tanacetumvulgare), zlatobýl kanadský (Solidagocanadensis), šťovík tupolistý (Rumexobtusifolius), lopuch plstnatý (Arctiumtomentosum) a další.
Na lokální plošce s rákosinami roste mimo rákosu obecného (Phragmitesaustralis) a chrastice rákosovité (Phalarisarundinacea) často také kakost bahenní (Geraniumpalustre), dále tužebník jilmový (Filipendulaulmaria), kopřiva dvoudomá (Urticadioica), pcháč zelinný (Cirsiumoleraceum), opletník plotní (Calystegiasepium) nebo krtičník hlíznatý (Scrophularianodosa).
Z obojživelníků byl zastižen pouze skokan hnědý (Ranatemporaria), pravděpodobný je aktuální výskyt v minulosti uváděné ropuchy obecné (Bufobufo). Ptačí fauna nebyla příliš sledována, znám je výskyt strakapouda malého (Dendrocoposminor), žluny zelené (Picusviridis), krutihlava obecného (Jynxtorquilla) skorce vodního (Cincluscinclus) a ledňáčka říčního (Alcedoatthis). V povodí Rokytky je udávána silná populace raka říčního (Astacusastacus). Vzhledem k charakteru toku je tento výskyt očekávatelný (časté meandry s větším množstvím úkrytů). Aktuálně je znám minimálně z blízkého Pacova u Říčan.
Seznam druhů nalezených v přírodní rezervaci v roce 2018:
Poslat emailem
