Tento příspěvek byl přečten1535krát!
Přírodní památku Obora Hvězda tvoří rozsáhlý lesní komplex mezi Petřinami, Dolní Libocí a Motolem, obklopený městskou zástavbou. Tvoří jeden z mála přírodních celků v silně antropicky destruované krajině Bělohorské tabule. Chráněné území leží v nadmořské výšce 320 m n. m. (v povodí Litovického potoka) až 375 m n.m. (poblíž bělohorské brány), na rovinatém terénu České tabule.
Skalní podklad tvoří ordovické břidlice a svrchnokřídové pískovce, opuky a jejich zvětraliny. Místy jsou vyvinuty štěrkopísky. Na bělohorské tabuli jsou vyvinuty různé typy kambizemí, místy na sprašových návějích okrsky hnědozemí, na cenomanských pískovcích kambizemě arenické.
V území je několik lůmků a jeskyň, některé z nich vznikly při hledání pramenů pro Pražský hrad. V západní části je řada míst s viditelnými odkryvy korycanských vrstev mořského cenomanu, na ně pak nasedá bělohorské souvrství. Na povrchu jsou tyto vrstvy kryty cca 0,5 m silnou vrstvou písčité zeminy s hrabankou různé tloušťky. V roce 1993 byl proveden i průzkum fosilní fauny a byla zjištěna pouze jádra zkamenělin a to ještě ojediněle (v korycanských vrstvách). Ve vrstvách bělohorských se vyskytují nejen jádra, ale ástečně i úlomky schránek (Ziegler 1993).
Okraj území v dolní části ovlivňuje Litovický potok, který v minulosti napájel rybníky na území obory (v současnosti napájí obnovený rybník). Z míst u Světličky a z míst za ohradní zdí obory směrem k Bílé hoře vyvěrá pak bezejmenný potůček, který je také jímán a vede do obnovovaného vodovodu na Pražský hrad. Spodní část obory je pak periodickým mokřadem ve své střední a horní části, část vody je i zde jímána a svedena do Litovického potoka potrubím. Horní plošina je v některých partiích periodicky také vlhčí, a to po delších deštích nebojarním tání sněhu, tyto partie odpovídají i výskytu oglejených půd. Většinu roku je však tato plošina suchá (Skála a kol., 2001).
Na území přírodní památky Obora Hvězda se nachází stejnojmenná evropsky významná lokalita, tedy Obora Hvězda s kódem CZ0113001. Konkrétně se jedná o mokřinu a navazující podmáčenou olšinu a vrbinu na severozápadním. okraji přírodní památky Obora Hvězda, na břehu Litovického (Šáreckého) potoka. Předmětem ochrany je výskyt vrkoče útlého (Vertigo angustior). Tato část je pojednána v samostatném článku.
Území přírodní památky je zcela zalesněno, až na malou plochu vlhké louky v severozápadní části při libockém potoce. Lesní porost má pravděpodobně návaznost na původní lesy severozápadního okolí Prahy, byl však v minulosti mnohokrát zdevastován – naposledy při válečném tažení v 18. století. Později byly lesní porosty obnoveny dubem (Quercus sp.), bukem (Fagus sylvatica) a habrem (Carpinus betulus), pak i jehličnatými dřevinami – smrkem ztepilým (Picea abies) a borovicí lesní (Pinus sylvestris). Přesto jsou v Oboře Hvězda reálně zachovány všechny typy potenciální přirozené vegetace.
Z tzv. naturových biotopů jsou nejčastěji zastoupeny dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum (svaz Carpinion) a to jednak jako lipová doubrava (Tilio-Betuletum) ve východní části přírodní památky a černýšová dubohabřina (Melampyro nemorosi-Carpinetum) ve střední část přírodní památky. Dalším vegetačním typem je biková bučina (Luzulo-Fagetum) na strmém, k severozápadu orientovaném svahu přírodní památky.
Již v evropsky významné lokality Obora Hvězda (mokřina na severozápadním okraji přírodní památky) se nacházejí smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae). Z člověkem ovlivněných biotopů se v území nacházejí lesní kultury s nepůvodními listnatými a jehličnatými dřevinami – nejčastěji dub červený (Quercus rubra), borovice lesní (Pinus sylvestris), modřín opadavý (Larix decidua), častěji jsou zastoupeny v jihovýchodní části přírodní památky.
V území přírodní památky probíhaly přírodovědné průzkumy již od 18. století, jako první práce je citovaná práce T. Haenkeho z roku 1786. Ten zde uvádí řadu dnes chráněných druhů (např. Orchis maculata, Lilium martagon, Platanthera bifolia ad.). Výskyt těchto druhů již patří minulosti. V současné době se zde vyskytují spíše běžnější druhy lesního podrostu. V poslední době se na mnoha místech šíří česnek podivný (Allium paradoxum), který ohrožuje hájovou květenu.
Z měkkýšů zde žije řada citlivých druhů: Oxyloma elegans, Vertigo angustior, Pseudotrichia rubiginosa, což jsou druhy, které v Praze ustupují zhoršujícím se podmínkám životního prostředí. V menadru potoka v lese pod severním svahem byl nalezen další citlivý druh Acanthinula aculeata (Juřičková 1995). Na jediné lokalitě v Praze se zde vyskytuje ohrožený mokřadní plž Perpolita petronella.
V přírodní památce žijí některé relativně běžné druhy plazů a obojživelníků. Je odtud uváděna ropucha zelená (Bufo viridis, nerozmnožuje se zde – do obory zasahuje migrací z centra rozšíření v oblasti nádrže Džbán), ještěrka obecná (Lacerta agilis), užovka obojková (Natrix natrix), také čolek obecný (Triturus vulgaris; Skála 2002) – podle Kerouše (1996) sahal jeho původní areál rozšíření téměř až ke kraji obory, současný areál je však pouze v okolí Stodůlek (podle Skála 2002, Kerouš 1996).
Celý areál je bohatý na hajní a lesní druhy ptáků, jako lejsek šedý (Muscicapa striata), (Dendrocopos medius), v oboře hnízdí mj. datel černý (Dryocopus martius) a budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix) (Kubíková & al. 2005).
Ze savců se zde vyskytuje např. plch velký (Glis glis) a veverka obecná (Sciurus vulgaris). Monitoring výskytu netopýrů prokázal v bažantnici výskyt osmi druhů netopýrů: netopýra rezavého (Nyctalus noctula), netopýra velkého (Myotis myotis), netopýra řasnatého (Myotis nattereri), netopýra vousatého/Brandtova (Myotis mystacinus/brandtii), netopýra vodního (Myotis daubentonii), netopýra večerního (Eptesicus serotinus), netopýra parkového (Pipistrellus nathusii) a netopýra rezavého (Nyctalus noctula) (Zieglerová 2008).
Seznam druhů nalezených v přírodní památce v roce 2010:
Acer campestre
Acer platanoides
Acer pseudoplatanus
Acer tataricum
Acorus calamus
Aegopodium podagraria
Aesculus hippocastanum
Agrostis stolonifera
Alisma plantago-aquatica
Alliaria petiolata
Allium paradoxum
Alnus glutinosa
Alopecurus aequalis
Alopecurus pratensis
Anemone nemorosa
Anthriscus sylvestris
Arctium sp.
Arctium tomentosum
Arrhenatherum elatius
Athyrium filix-femina
Bellis perennis
Betula pendula
Bromus sterilis
Bryonia sp.
Caltha palustris
Campanula rapunculoides
Capsella bursa-pastoris
Cardaria draba
Carex acutiformis
Carex hirta
Carex muricata agg.
Carex pseudocyperus
Carpinus betulus
Cerastium arvense
Cerastium holosteoides
Cirsium arvense
Cirsium oleraceum
Convallaria majalis
Cornus sanguinea
Cruciata laevipes
Dactylis glomerata
Dactylis polygama
Deschampsia cespitosa
Dipsacus fullonum
Dryopteris filix-mas
Eleocharis ovata
Epilobium hirsutum
Epilobium sp.
Equisetum arvense
Equisetum palustre
Fagus sylvatica
Fallopia convolvulus
Festuca ovina
Ficaria verna subsp. bulbifera
Frangula alnus
Frangula alnus
Fraxinus excelsior
Galeobdolon luteum
Galium aparine
Galium palustre
Geranium pratense
Geranium robertianum
Geum urbanum
Glyceria maxima
Hedera helix
Hieracium lachenalii
Hieracium murorum
Humulus lupulus
Hypericum perforatum
Chaerophyllum aromaticum
Chaerophyllum temulum
Chelidonium majus
Impatiens parviflora
Iris pseudacorus
Juglans regia
Juncus effusus
Juncus inflexus
Juncus tenuis
Lamium album
Larix decidua
Lathyrus pratensis
Lemna minor
Ligustrum vulgare
Lolium perenne
Lonicera sp.
Luzula luzuloides
Lysimacha nemorum
Lysimachia vulgaris
Lythrum salicaria
Maianthemum bifolium
Moehringia trinervia
Myosotis palustris agg.
Nymphaea sp.
Persicaria hydropiper
Phalaris arundinacea
Picea abies
Piceas omorika
Pinus nigra
Plantago lanceolata
Plantago major
Plantago media
Poa annua
Poa nemoralis
Poa pratensis
Poa trivialis
Polygonatum multiflorum
Polygonum aviculare agg.
Potentilla anserina
Prunus avium
Prunus padus
Pseudotsuga menziesii
Pulmonaria obscura
Quercus petraea
Ranunculus acris
Ranunculus auricomus
Ranunculus repens
Ranunculus sceleratus
Ribes rubrum
Ribes uva-crispa
Robinia pseudacacia
Rosa sp.
Rubus fruticosus agg.
Rubus idaeus
Rumex crispus
Salix elaeagnos
Salix viminalis
Sambucus nigra
Scirpus sylvaticus
Scrophularia nodosa
Sisymbrium loeselii
Sorbus aucuparia
Spirodela polyrhiza
Stachys sylvatica
Stellaria holostea
Stellaria media
Symphytum officinale
Taraxacum sect. Ruderalia
Taxus baccata
Tilia cordata
Trifolium pratense
Trifolium repens
Typha latifolia
Urtica dioica
Vaccinium myrtillus
Veronica beccabunga
Veronica chamaedrys agg.
Veronica officinalis
Veronica serpyllifolia
Veronica sublobata
Vicia sepium
Viola reichenbachiana
Použitá a citovaná literatura:
Juřičková, L., 1995: Měkkýší fauna velké Prahy a její vývoj pod vlivem urbanizace. – Natura Pragensis, 12: 1–212, Praha.
Kerouš, K., 1996: Studie výskytu tříd Amphibia a Reptilia v letech 1986-1993. – Natura Pragensis, 13: 1-51, Praha.
Kubíková, J., Ložek, V., Špryňar, P. & kol., 2005: Praha. In: Mackovčin P. & Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek XII. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 304 pp.
Skála, P., 2002: Plán péče o přírodní památku Obora Hvězda na období 2002-2011. – Ms., 52 p. [depon. in OOP Magistrátu hl. m. Prahy, Praha]
Skála, P., Vávrová V. & kol., 2001: Historická studie Obora Hvězda. – Ms. [depon. in Správa ochrany přírody a krajiny ČR]
Zieglerová, D., 2008: Monitoring výskytu netopýrů v letních měsících ve vybraných ZCHÚ na území Prahy. – Ms. [depon. in OOP Magistrátu hl. m. Prahy, Praha]
Ziegler, V., 1993: Geologický inventarizační průzkum přírodní památky Obora Hvězda. 4 pp + mapa – Ms. [depon. in Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha]
Autor textu a fotografií: Daniel Hrčka.
Fotografováno ve dnech 11.9.2009 a 22.5.2010.
Na projekt finančně přispěla Městská část Praha 6.