RADOTÍNSKÉ ÚDOLÍ – přírodní rezervace

Publikováno: 3.11.2019 | Autor: Daniel Hrčka

Tento příspěvek byl přečten1138krát!

Radotínské údolí je vegetačně pestré území v okolí soutoku Mlýnského a Radotínského potoka, navazující na další přírodně hodnotné lokality Českého krasu. Menší část zasahuje i do území Prahy-západu, do katastru obcí Kosoř a Ořech. Předmětem ochrany je mimo přírodních stanovišť motýl přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctata), který je lokálně až hojný. Ojedinělá je menší populace vzácného včelníku rakouského (Dracocephalum austriacum) na jednom ze skalních hřbítků.

Z nelesních biotopů jsou nejčastější úzkolisté suché trávníky (Festucion valesiacae), kde mimo kostřavy walliské (Festuca valesiaca) roste mařinka psí (Asperula cynanchica), chrpa latnatá (Centaurea stoebe), smělek štíhlý (Koeleria macrantha) nebo tolice srpovitá (Medicago falcata). Ze vzácných druhů je zastoupena například vousatka prstnatá (Bothriochloa ischaemum), ostřice nízká (Carex humilis), sesel fenyklový (Seseli hippomarathrum), silenka ušnice (Silene otites), kavyl Ivanův (Stipa pennata) nebo rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata).

Hercynská skalní vegetace s kostřavou sivou (Alysso-Festucion pallentis) se objevuje na skalních výchozech nebo i kolmých skalních stěnách. Roste v ní pelyněk ladní (Artemisia campestris), česnek šerý horský (Allium senescens subsp. montanum), svízel sivý (Galium glaucum), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) nebo čistec přímý (Stachys recta).

V pěchavových trávnících (Diantho lumnitzeri-Seslerion) vytváří dominantní porosty především pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea), ke které přistupují prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), mochna písečná (Potentilla arenaria) a ostřice nízká (Carex humilis), ze vzácnějších druhů oman srstnatý (Inula hirta), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), devaterník šedý (Helianthemum canum), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) nebo třemdava bílá (Dictamnus albus).

Cenná jsou zachovalá lesní společenstva – submediteránní bazifilní teplomilné doubravy (Quercion pubescenti-petraeae), které reprezentují bazifilní dubové řídkolesy na mělkých suchých půdách středních a severních Čech (Lathyro collini–Quercetum pubescentis) s dřínem jarním (Cornus mas) nebo třemdavou bílou (Dictamnus albus). Bohatě je v ní vyvinuto keřové patro se svídou (Cornus sanguinea) nebo hlohy.

Místy se objevují druhově bohatší hercynské mezické dubohabřiny (Galio sylvatici-Carpinetum betuli) s četnými hájovými druhy, jako je plicník tmavý (Pulmonaria obscura), strdivka nicí (Melica nutans), sasanka hajní (Anemone nemorosa), prvosenka jarní (Primula veris) nebo jaterník podléška (Hepatica nobilis).

Na svazích jsou vyvinuty suťové a skalní javorové lipiny (Aceri-Tilietum) s omějem vlčím morem (Aconitum vulparia). Na výchozech břidlic v severní části jsou druhově bohatá lesní společenstva nahrazena mezofilní acidofilní doubravou (Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae), kde v bylinném patře roste kostřava ovčí (Festuca ovina) nebo lipnice hajní (Poa nemoralis). Mimo přirozená společenstva zabírají značné plochy výsadby nepůvodních dřevin – smrku ztepilého (Picea abies), borovice černé (Pinus nigra) a akátu (Robinia pseudacacia).

Předmětem ochrany evropsky významné lokality jsou stanoviště, resp. biotopy skalní vegetace s kostřavou sivou, pěchavové trávníky, hercynské dubohabřiny, suťové lesy a druhy včelník rakouský a přástevník kostivalový.