Vltavské tůně se nacházejí při severní hranici Prahy, mezi ústím Drahanského údolí a křižovatkou silnic Nábřežní a Roztocká, v katastru obce Zdiby, v sousedství přírodní památky Kaňon Vltavy u Sedlce. Území bylo původně slepým vltavským ramenem, později pouze zaplavovanou plochou, při které vznikaly periodické tůně. Po regulaci Vltavy se postupně v této části začaly vytvářet lužní porosty se zastoupením vrby křehké a mokřadní olšiny s olší lepkavou. Plocha si do dnešní doby zachovala přírodní charakter. Podobný typ stanoviště – přirozený břeh Vltavy (i když přetnutý cyklostezkou) se zachováním tůní a souvisejících lužních porostů – se v širším okolí nevyskytuje. Významné je i větší zastoupení ohrožených a zákonem chráněných druhů živočichů.
Plocha je významná především výskytem vzácných druhů obojživelníků a plazů. Zvláště obojživelníci zaznamenali za posledních cca 50 let silný úbytek, za kterým stojí nejčastěji úbytek vhodných biotopů.
Slepýš křehký (Anguis fragilis),NT – téměř ohrožený, SO – chráněný zákonem jako silně ohrožený
Lokalita byla doposud stranou zájmu ze strany vlastníků – Obce Zdiby a Povodí Vltavy, s.p. Bohužel v posledních několika letech se objevují záměry o „revitalizaci“ území, resp. snahy o zpřístupňování území veřejnosti. Vzhledem ke specifikům lokality jsou ale tyto záměry zcela nevhodné. Prvním důvodem je chybně navržená cyklostezka, která neumožňuje bezpečnou migraci živočichů k řece. Jedná se o mezinárodní cyklostezku Praha-Drážďany, která je extrémně využívaná – pravidelně jsou zde zejména užovky decimovány projíždějícími cyklisty. Zpřístupněním bývalého vltavského ramene by došlo k nevratným změnám v biologické diverzitě území. Druhým důvodem je celková izolovanost území – živočichové nemají jinou možnost kam se přestěhovat. Lokalita je z jedné strany ohraničena skalami (kde některé druhy zimují), z druhé strany řekou Vltavou. Tato oblast je tak ojediněle zachované refugium živočichů, které se v širší oblasti podél Vltavy neobjevuje.
Vyzdvihnout je také třeba plně fungující biotop lužního lesa a mokřadních olšin, který má na zdejší poměry překvapivě přírodní charakter.
Mimořádným nálezem je výskyt čolka velkého, který byl zachycen ve všech větších tůních a to dohromady hned devíti exempláři. S největší pravděpodobností zde má vitální a početnou populaci, která je ale od ostatních populací z důvodu celkového charakteru území (stavby), provozu (cyklostezka) zcela odříznutá. Jeho výskyt je zde historický, vázaný původně na slepá ramena Vltavy. Takový biotop se ale v širším okolí zájmového území už nevyskytuje.
Vzhledem k výše uvedenému je toto území zvlášť citlivé na jakékoliv zásahy a nešetrný způsob péče může způsobit nevratné změny v biologické diverzitě území.
V současné době zde probíhají další průzkumy (zaměřené na brouky a ptáky), jejichž výsledkem by mohlo být doplnění hlavního předmětu ochrany. Už nyní je zde opakovaně potvrzovaný výskyt těchto druhů:
Ledňáček říční (Alcedo atthis), VU – zranitelný, SO – chráněný zákonem jako silně ohrožený
Slavík obecný (Luscinia megarhynchos), LC – málo dotčený
Poslat emailem
