Netopýři (resp. letouni, Chiroptera) jsou se 27 druhy nejpočetnější skupinou našich savců. A Praha s nejbližším okolím se řadí k místům s jejich nejvyšší diverzitou – trvale nebo dočasně se zde zdržuje přinejmenším 20 druhů, a bilance nemusí být konečná! Na tomto poměrně překvapivém čísle se podílejí tři hlavní faktory. Především je to značná rozmanitost prostřední pražské aglomerace, v níž na relativně malém území najdeme nebývale bohatou škálu různých biotopů a stanovišť. Druhou skutečností je schopnost netopýrů (ale i jiných savců a živočichů) se – oproti někdejším představám – přizpůsobovat k životu v urbánním prostředí. Dokonce se zdá, jakoby začali „benefitů“ měst využívat ve stále větší míře, ale protože se v posledních desetiletích odborníci i veřejnost začínají o městskou přírodu čím dál víc, je obtížné přesněji stanovit, v jaké míře se navzájem uplatňují adaptační trendy zvířat a „příliv“ nových poznatků. S tím souvisí i třetí okolnost – zdokonalené metodiky sledování. Právě u netopýrů máme k dispozici možnosti, o kterých se v minulosti „ani nesnilo“, a které z nich snímají „nálepku“ zdánlivě tajemných tvorů. Zatímco v počátcích netopýřích (chitopterologických) výzkumů jsme byli odkázáni pouze na vyhledávání a kontrolu míst jejich pravděpodobného výskytu (mimochodem – jednou z prvních pražských tradičních lokalit bylo zimoviště v chodbách a sklepeních Trojského zámku), jsou nyní velkou pomocí tzv. netopýří detektory. Dokážou totiž zaznamenávat a do slyšitelného spektra převádět ultrazvukové zvuky netopýrů a podle rozdílů v jejich hlasových projevech lze řadu druhů identifikovat v letu a za tmy, aniž bychom netopýra vůbec viděli. Pravda, není to tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát – je třeba nemalé zkušenosti s tím, kde poslouchat a a jak rozdíly v hlasech rozlišovat, ale dnes už si s tím poradí i sofistikované počítačové programy.
Pokud jsme zmínili rozmanitost prostředí pražské aglomerace, pak pro její severní část to platí dvojnásob. Rozlehlé parkové plochy s letitými (doupnými) stromy (Královská obora – Stromovka, Ďáblický háj, Roztocký háj aj.), tok Vltavy zakončený skalnatým kaňonem, zalesněná údolí potoků (Drahanské údolí, Tiché údolí) a v neposlední řadě i náhorní plošiny „obsazené“ mnoha sídlišti (Bohnice, Čimice, Ďáblice) vytvářejí prostředí dostatečně atraktivní nejen pro netopýry. Až dosud jich odtud známe 11 či 12 druhů.
Netopýr rezavý
Na prvním místě je třeba uvést netopýra rezavého (Nyctalus noctula), druh v pražských podmínkách nejhojnější a zároveň pozoruhodný z mnoha hledisek. Předně jako jednoho z mála ho mohou podle chování snadno rozeznat i laičtí zájemci o přírodu (zatímco určování většiny ostatních druhů vyžaduje dost zkušeností). Má totiž ve zvyku opouštět denní úkryty časně, ještě před setměním, a létá vysoko na obloze často v přímočarém letu, obvykle nad řekami nebo vodními nádržemi. Jde o jeden z našich největších druhů, a proto ani na větší vzdálenost ho nelze přehlédnout. V letním období se ukrývá hlavně ve stromových dutinách ve větších parcích nebo podél vodních toků. Zimu část populací zřejmě tráví ve skalních štěrbinách a v této souvislosti je zajímavé, že obdobu k těmto úkrytům nalézá dnes čím dál častěji i na domech či jiných stavbách (např. mostech). V 60. letech minulého století si netopýři rezaví zvykli zimovat poprvé ve větracích otvorech bytů v nově dostavěném Zahradním Městě, a posléze „objevovali“ podobná útočiště i na dalších sídlištích včetně Bohnic, Čimic, Ďáblic, Kobylis a Proseka či na druhém břehu Vltavy v Suchdole. Ale nezůstalo jen u panelových domů, dnes už máme bezpočet dokladů, že využívají i úkryty ve staré zástavbě, kuriózně třeba v komínech plynových topidel („vafek“).
Obdobnou zálibu v novostavbách projevuje netopýr pestrý (Vespertilio murinus). V počátečních dobách chiropterologických výzkumů byl považovaný za dost vzácný lesní druh, ale posléze začal sezónně „přilétat“ ve zvýšené míře i měst. Oproti netopýru rezavému se však objevuje hlavně na podzim (tzv. období přeletů) a v zimě (období hibernace), kdy vyhledává štěrbinové úkryty zvláště na výškových budovách, ale i v panelových domech na sídlištích. Úvaha, že je využívá jako náhradní zimoviště ve skalách, je bezpochyby reálná. Jde zároveň o tažný druh, a tak se předpokládá, že přinejmenším část jedinců pochází ze severněji položených oblastí Evropy. Záchranné stanice pro živočichy na území Prahy dosvědčí, že v některých letech se netopýr pestrý stává stále častěji jejich chovancem.
Netopýr pestrý
Třetím nejhojnějším druhem pražské chiropterofauny je netopýr večerní (Eptesicus serotinus). Je považován za druh, který má z netopýrů největší afinitu k sídelním celkům, avšak na rozdíl od předchozího se zde zdržuje téměř výhradně v letním období. Má podobný zvyk jako netopýr rezavý, ale létá spíše uvnitř zástavby v parcích nebo i nad ulicemi na okraji i poblíž centra měst.
Netopýr večerní
Z dalších druhů stojí ještě za zmínku netopýr parkový (Pipistrellus nathusii). Jde o menšího netopýra, který žije spíše skrytě s vazbou k vodním plochám. Díky charakteristickým hlasovým projevům ho lze s pomocí ultrazvukových detektorů poměrně snadno určit. Takto získané poznatky během posledních dvou desetiletí překvapivě ukázaly – oproti původním předpokladům – že v Praze není nikterak vzácný. Zejména v jarním a podzimním období se jeho výskyt koncentruje podél Vltavy, a protože jde o další z tažných druhů, je téměř jisté, že řeku hojně využívá jako migrační (severojižní) koridor.
Netopýr ušatý (zimující)
Ostatní druhy netopýrů známe ze severních partií pražské aglomerace pouze z jednotlivých nálezů, které zatím neumožňují detailně ohodnotit charakter jejich výskytu. Snad jedině dnes u vod takřka všudypřítomný netopýr vodní (Myotis daubentonii) může být ještě hojněji zastoupen. Navíc jde většinou o malé druhy, které se bez zkušeností obtížně určují (např. netopýr řasnatý, n. Brandtův, n. hvízdavý). Jedinou výjimkou jsou dva „ušatí“ zástupci rodu Plecotus – netopýr ušatý (Plecotus auritus) a netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus), vyznačující se nápadně dlouhými ušními boltci (4–5 cm). Ale pozor! Při zimování, kdy na ně lze narazit i v menších sklepech či jiných podzemních prostorách, skládají uši umně pod křídla, takže na první pohled nejsou vidět. Dopředu ční pouze tzv. ušní víčka.
Netopýr dlouhouchý
V krátkém článku nelze popsat všechny zajímavosti o pražské netopýří fauně, či netopýrech obecně. Kdo má zájem, může je nalézt v doporučené literatuře.
Autor textu a fotografií: Miloš Anděra
Doporučená literatura
Anděra M., 2014: Naši netopýři. – Správa jeskyní České republiky, Průhonice, 167 str.
Anděra M., 2016: Savci (Mammalia) Prahy. – Natura Pragensis, 23: 3-192. (vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, regionální pracoviště Střední Čechy).
Na projekt finančně přispěla Městská část Praha 6.
Poslat emailem
