Přírodní památka se nachází při úpatí svahu, jehož součástí je také chráněné území Radotínské skály. Přístupná je od ulice K Cementárně, asi 130 metrů severně od křižovatky s ulicí Na Cikánce. Lokalita je součástí Českého krasu a také přírodního parku Radotínsko-Chuchelský háj. Přes silnici na ni navazuje národní přírodní památka Lochkovský profil.
Chráněné území bylo vyhlášeno v roce 1977 na ploše 0,5 hektaru, v nadmořské výšce mezi 255–300 metry. Původně se jednalo o lůmek na stavební kámen, štěrk a vápno, který byl založen na počátku 20. století, na místě přirozeného skalního výchozu
Předmětem ochrany je výchoz kopaninských vrstev silurských vápenců s typickou fosilní faunou. Jedná se o klasický geologický profil hranicí svrchních poloh kopaninského souvrství (ludlow, silur) a spodních poloh požárského souvrství (přídolí, svrchní silur), se střídajícími se polohami vápenců a břidlic. Současně jde o opěrný geologický profil k mezinárodnímu stratotypu hranice ludlow-přídolí. Území je významné výskytem zkamenělin, zejména mlžů, gastropodů, hlavonožců, graptolitů a trilobitů. První popsal faunu z naleziště ve svém díle již Joachim Barrande.
Význam botanický je zanedbatelný. Území bylo negativně ovlivněno výsadbou borovice černé (Pinus nigra). Ta je patrná už na nejstarších leteckých snímcích z roku 1938 a to spíše ve vyšších částech svahu. Bohatě je v lese zastoupeno keřové patro, zejména ve světlejších místech a také výše ve svahu. Tvoří je dřišťál obecný (Berberis vulgaris), svída krvavá (Cornus sanguinea), hloh (Crataegus sp.), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), mahalebka (Prunus mahaleb), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica) a kalina tušalaj (Viburnumlantana).
Původním biotopem byly nepochybně širokolisté suché trávníky – ty se objevují jak ve spodních částech svahu nad silnicí, tak také v průseku procházejícím chráněným územím. Druhy tohoto biotopu jsou zastoupeny také ve světlinách borového lesa.
Dominantnu tvoří sveřep vzpřímený (Bromus erectus), v druhově chudších porostech téměř převládá. Z dalších diagnostických druhů biotopu to jsou ostřice nízká (Carex humilis), chrba čekánek (Centaurea scabiosa), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), jahodník trávnice (Fragaria viridis), chrastavec rolní (Knautia arvensis), tolice srpovitá (Medicago falcata), jehlice trnitá (Ononis spinosa), jitrocel prostřední (Plantago media), šalvěj luční (Salvia pratensis), krvavec menší (Sanguisorba minor), čičorka pestrá (Securigera varia). Z druhů, které bývají součástí biotopu, nejsou ale řazeny mezi diagnostické, byly zaznamenány bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) a ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys).
Poslat emailem
